Článek
Jde o prozaický triptych Muzika, napsaný zkraje 90. let a propojený nejen konkrétními postavami, jejichž osudy se naplňují na pomezí slovenského města a vesnice v letech normalizace, ale předně obecnou, plasticky vykreslenou atmosférou všetečného zmaru té doby.
Titulní Muzika je textem ústředním, žánrově má blíž k novele než povídce – a zbylé dvě prózy jí dělají nezávazný, avšak stylisticky i kvalitativně jednotný kompars.
V úvodním Debutantovi Pišťanek rozvinul příběh totálního outsidera, příznačně zaměstnaného v divadle: muže rolí a masek, který se „se všemi dávno rozešel“ a jenž v sobě teprve po čtvrtstoletí dokázal sebrat odvahu, aby naplnil svůj dětský sen – a svedl dlouhonohou spolužačku.
Závěrečný Čas, jehož fantazijní potenciál odsunul děj na druhou kolej, předvádí podobný skok v čase: popisuje zrod autora, zřejmě Pišťánkova alter ega, který v dětství býval odstrkovaným snivcem a v prvních letech po převratu začal své „kouzelné“ příběhy z vlastního života s úspěchem publikovat.
Ono napětí mezi potlačovanou osobní svobodou a oportunistickým konformismem, který byl normalizačním krédem, nabývá v Pišťankově beletristickém podání povahy skoro romantické. Také v centrální Muzice je hrdinou člověk, jehož realita frustruje natolik, že si vysní únikovou cestu v podobě kariéry saxofonisty. Rodinné i pracovní okolí jej sice zavrhne, ale Martin Volek se poslušnosti zakleté ve svém příjmení rozhodne důsledně vzepřít: dotáhne to na profesionálního hudebníka, před nímž se rázem otevře svět – a s ním nutnost volit mezi riziky svobody a výhodami jistot.
Pišťanek ale o tragédii doby svého dospívání píše tak, že z ní napůl dělá komedii: využívá sice prvků deníkové i reportážní literatury, a to nadmíru evokativním způsobem, ale na druhou stranu si nikterak neupírá právo humorněironického komentáře. A jestliže se dynamický styl jeho vyprávění, který sází na krátké věty a expresivní slovník, někdy zdá jít proti postavám a vrhá je do depresí, v další chvíli je zas pozvedá k životu. Tahle Muzika hraje v dur i moll. A Peter Pišťanek ji diriguje podivuhodně jistou rukou.
Peter Pišťanek: Muzika
Peter Pišťanek: Muzika Ze slovenského originálu přeložili
Peter Pišťanek: Muzika Ze slovenského originálu přeložili Kristýna a Miroslav Zelinští,
Kniha Zlín, 204 strany.