Článek
Nechybí jim hloubka, ovšem duchovní rozměr svých písní neukazují přímočaře, i když Svantovít končí veršem Bůh jenom počáteční slova zpívá. Většinou však zůstávají Majerovy brzdové tabulky u náznaků, libují si v metaforách a symbolech, což ovšem neznamená, že by se neobjevil až aktuální obrat, jakým je Posvátné kance potkal jsem v bance. Většinou však převažuje intimní, introvertnější pohled jaký přinášejí verše Mí nerozhodní muži / Tvůj odpolední čas / Mávám žlutou růží / A slunce pomalu vyhasíná.
Podobné je to s mnohovrstevnatou hudbou, která v sobě nezapře dávné folkrockové kořeny, ovšem přetavené v osobitý vlastní styl, který by si klidně pro svou hloubku a zasloužil přídomek art rock, kdyby ten nebyl zprofanovaný skvělými instrumentalisty, kteří skončili u narcisistické prezentace vlastních hráčských schopností. Tak jako Dead Can Dance dokáží do své hudby integrovat prvky world music, ale i tanečních rytmů, jaké se objevují v Železničním mostu. A nechybí ani vybočení v podobě skladby Digital Country. Posluchače však strhne především podmanivý hlas Andrey Landovské, vedle které se neztrácí ani zpěv zakladatele a skupiny, multiinstrumentalisty Petra Linharta.
Majerovy brzdové tabulky: Pálava
Indies, 49:31