Hlavní obsah

Mick Hucknall: Když mi byly čtyři, chtěl jsem být Lennon

Právo, Šárka Hellerová

Před třemi lety byl Mick Hucknall členem britské kapely Simply Red. Ta tehdy ale absolvovala rozlučkové turné a charismatický zpěvák po jeho skončení vstoupil na sólovou dráhu. Ve středu se dvaapadesátiletý muž s nádherným hlasem představí v Kongresovém centru v Praze a zazpívá především písničky ze svého sólového alba American Soul (2012). Jsou na něm coververze skladeb, které ho na jeho hudební cestě inspirovaly.

Foto: Warner Music/Supraphon

Mick Hucknall už má připravené album s vlastními soulovými písněmi.

Článek

Kdy jste se zamiloval do hudby?

Nejprve jsem přišel do styku s Beatles. Pocházím z Manchesteru, což je vedle Liverpoolu. To na mě mělo velký vliv. Když mi byly čtyři roky, chtěl jsem být John Lennon.

Svůj první koncert jsem uspořádal v šesti letech a zpíval jsem na něm písničku od Beatles. Bohužel právě tehdy se konal jejich poslední koncert. Takže jsem je nikdy neviděl.

V roce 2008 jste vydal své první album Tribute to Bobby, což byla pocta americkému bluesovému zpěvákovi Bobbymu Blandovi. Jak moc vás ovlivnil?

Nesmírně. Reprezentoval způsob, jak jsem chtěl naložit s budoucností. Zatímco hudba Simply Red byla ovlivněna sedmdesátými a osmdesátými lety, já jsem se tehdy chtěl vrátit k hudbě let padesátých a šedesátých. On pro mě představoval nový začátek.

Setkal jste se s Blandem osobně?

Ano, jel jsem za ním kvůli tomu do Memphisu. Mé album se mu velmi líbilo.

Loni vyšla vaše deska American Soul, což je pocta americké soulové scéně sestavená z coververzí vašich oblíbenců. V čem vás ta scéna přitahuje?

Ovlivňovala britskou hudbu už od dob Beatles. I takoví Rolling Stones byli ovlivněni africkým a americkým r’n’b a soulem. My to v Anglii děláme tak, že tuhle hudbu vezmeme a vytvoříme z ní něco nového. I Simply Red přesně tohle v osmdesátých letech dělali, vycházeli z kořenů a zároveň se snažili o nový zvuk. Já se teď pokouším o to samé s původními soulovými písněmi.

Které soulové zpěváky považujete za nejlepší?

Nejlepší je Marvin Gaye.

Dostali na albu prostor všichni vaši oblíbenci?

Natočili jsme ještě píseň Neila Younga Heart of Gold. Ale nehodila se k ostatním, protože je rockovější.

Na albu s vámi spolupracovali i někteří členové Simply Red. Objeví se někdo z nich v Praze v doprovodné skupině?

Nahrával jsem se dvěma, s kytaristou Kenjim Suzukim a klávesákem Davem Claytonem. Oba se mnou budou na turné.

Budete zpívat i písničky z repertoáru Simply Red?

Obvykle zařazuji dvě nebo tři. Vybíráme je podle toho, aby se hodily k materiálu, který na turné hrajeme.

Chystáte se nahrát v budoucnu skladby, které budou vaše původní?

Už je mám nahrané. Vlastně jsem byl ve studiu a nahrával svůj materiál, když jsem byl pozván na několik koncertů se členy Rolling Stones. Nejprve s Billem Wymanem, pak s Ronniem Woodem a pak Charliem Wattsem.

Všechno to bylo r’n’b. Bavilo mě to a můj manažer navrhl, abychom nahráli nějaké klasické hity tohoto žánru. Tak vznikl nápad nahrát American Soul. A protože to už byly hotové písničky, které stačilo nahrát, bylo to nakonec rychlejší než původní deska. Ale i ta už je hotová a čekáme, kdy bude vhodná doba ji vydat. Vidím to až na jaro příštího roku. Dvě nové písničky už představuju na aktuálním turné.

Skupina Simply Red absolvovala před třemi lety poslední turné a skončila. Poslední turné ale ohlásila už v roce 2009, přesto pak ještě další rok pokračovala. Proč?

Svět je velký, prostě nám trvalo ještě rok, než jsme ho objeli. Bylo to fajn. Hráli jsme své písníčky stejně jako předchozích dvacet pět let. Bylo to hezké turné. Skládal jsem už další hudbu, těšil jsem se, že se posunu. Loučil jsem se a už jsem měl nakročeno jinam.

Myslíte si, že se někdy Simply Red vrátí?

Mám pocit, že ještě neodešli. Naše alba se stále prodávají.

Reklama

Výběr článků

Načítám