Článek
Určitá nejistota při vaší děkovačce na pódiu byla dána dojetím?
Nejsem velký řečník, takže se mi poté, co lidé tleskali vestoje, trochu stáhl krk a nemohl jsem moc mluvit. Byl jsem plný emocí.
Na co jste myslel?
Byl to celkový fleš toho, co jsem v hudbě zažil, čím jsem prošel a s kým jsem se díky tomu setkal. A bylo v tom zároveň velké dojetí. Těžko se mi to ale popisuje, radši bych vám ten pocit zahrál na kytaru.
Na které období svého uměleckého života jste nejvíce pyšný?
Měl jsem období, která byla velmi plodná, ale zažil jsem i časy, které plodné nebyly. Je těžké sám sebe hodnotit, ale kdybych se měl opravdu zamyslet, asi bych preferoval hudební vzplanutí v Pražském výběru, Stromboli a v BSP. Všechno má ale své. Momentálně hraju už desátý rok s kluky ze své kapely, a to je také nádherné. Prožil jsem rovněž krásné a intenzivní období s Monikou Načevou. Jak říkám, každé období má své.