Článek
Proměnili jste se z klubové kapely ve stadionovou. Jak těžké bylo zvládnout růst popularity?
Abych řekl pravdu, ten růst probíhal pomalu, během mnoha let. Byl v nejlepším případě postupný, takže bylo dost času se věcem přizpůsobit.
Nechybějí vám koncerty v narvaných malých klubech?
Malé sály mi chybějí, ale musím počítat ta požehnání. Naše kapela je desetkrát větší, než byla před dvaceti lety, a za to bych měl být vděčný. I ve velkých sálech se snažíme udržet intimitu malých klubů. A pro zábavu občas hrajeme v malých klubech, kde je to velmi intimní.
Bál jste se někdy, že by mohla kapela ztratit původního ducha?
Ne, náš étos tam vždycky byl a je.
Jak důležité je pro vás mít poselství v písních?
Naše kapela vždycky podporovala odbory. Boys On The Docks, která vznikla na začátku roku 1997, je proodborářská. Je o dědečkovi našeho zakladatele Kena Caseyho, který založil odbory v chladírenském průmyslu na severovýchodě USA. V tom, co děláme, se vždycky projevuje náš původ.
Považujete Dropkick Murphys za politickou kapelu?
V určitém slova smyslu ano. Dotýkáme se politických a společenských témat, ale nejsme neomylní. Lidi by si měli udělat vlastní názor.
Jak se cítíte v Trumpově Americe, když jste podporovali demokraty?
Problém je, že lidé příliš podléhají pocitům a dost nemyslí. Já nepodporuju automaticky republikány nebo demokraty, jsem politicky nezávislý. Poslední tři prezidenti nás zbavili více práv než kdokoli jiný za dlouhou dobu a žádný z nich ta práva neobnovil. Takže je všechny považuju za stejné zkorumpované uzurpátory.
Myslíte si, že může hudba napomoci politickým změnám?
Někdy může, ale když se to dělá špatně, lidi to obtěžuje.
Jak důležitý je pro vás odkaz angažovaného folkového písničkáře Woodyho Guthrieho, když jste použili jeho slova v I’m Shipping Up To The Boston?
Jsme šťastní, že nás jeho dcera Nora Guthrieová pozvala, abychom si prošli jeho archivy. Byl to výjimečný okamžik a mysleli jsme na všechny muzikanty, kteří se za roky chtěli na jeho texty kouknout.
Jste stále spojeni s punkovou scénou?
Samozřejmě. Například já hraju v několika dalších kapelách, dělám DJe, pomáhám při místních hardcorových a oi koncertech, takže často vidím jiné skupiny. A Dropkick Murphys obvykle berou na turné menší nebo začínající punkové soubory. The Bosstones nás učili, abychom jednou pomáhali menším kapelám, až na to budeme mít.
Jste spojeni i se sportovními kluby...
Měli jsme štěstí, že máme skvělý vztah s bostonskými Red Sox, a doufáme, že zlepšíme náš vztah s Boston Bruins. Místní sportovní týmy reprezentují město ve světě a my jsme na ně hrdí. Před novým miléniem byly bostonské sportovní kluby v Americe terčem posměchu, a nyní je Boston znám jako město šampiónů. Kdysi jsme se cítili trapně kvůli našim klubům, i když jsme je stejně milovali. Ale teď, když jsou skvělé, jsme na ně mimořádně pyšní.
Jak se díváte na závislosti, na drogy a alkohol?
Vždycky jsem opovrhoval lidmi, kteří brali drogy. Viděl jsem totiž důsledky jejich hrozného způsobu života, takže neberu drogy a alkohol konzumuju omezeně. Respektuju ale, že se hodně lidí narodí s genem závislosti a podlehnou drogám a alkoholu, třeba když si s jejich pomocí sami řešili nediagnostikované nebo neléčené problémy.