Článek
Tvůrci inscenace ji nazývají „komorní zpěvohrou“, ale je to podobný projekt jako před dvěma roky na Pražském jaru s Malkovichem uvedená Pekelná komedie o vrahu Jacku Unterwegerovi. Autor a režisér je opět Michael Sturminger a doprovází orchestr Wiener Akademie s dirigentem Martinem Haselböckem.
Pokud tehdy byl současný příběh mixován kontrapunkticky s barokními áriemi, tak tentokrát Mozartova hudba doprovázející Casanovovy vzpomínky (což jsou ony variace z názvu) je organickým spojením.
Casanova žil ve stejné době jako Mozart a dokonce mu nabízel některé scény pro Dona Giovanniho. Téměř tříhodinové představení vychází z pravděpodobné návštěvy jedné z obdivovatelek Casanovy na zámku Duchcově, které milovník vypráví některé scény z knihy pamětí, jež čtveřice herců a zpěváků v čele s Malkovichem předvádí a Mozartova hudba doprovází.
Zpěváci zdvojují hlavní dvojici (Malkovich a Litevka Ingeborga Dapkunaité), zpívají slavné árie, ale i hrají, takže se neustále prolínají se svými partnery na scéně tvořené třemi stany v podobě velkých krinolín.
Malkovich všechny rozměry (sexuální, filozofické, historické) postavy vystihuje mistrně, jen zpěvu se publikum moc nedočkalo – kromě účastí ve dvou pěveckých kvartetech sólově zazpívá až na závěr, ale scéna jeho umírání s proslulým Dostaveníčkem z Dona Giovanniho je jedním z nejsilnějších okamžiků večera.
Při vší úctě k hollywoodské hvězdě je ale hlavní hvězdou večera orchestr historických nástrojů s dirigentem Haselböckem. Představení by nevadilo především v úvodu zkrácení, očekávání publika však nezklamalo.