Hlavní obsah

Liternetur@: Hustota pokročilé moderny

Právo, Jakub Šofar

Tak jsem byl asi deset dní na Bali. No fakt. Když se může obec u Velkého Meziříčí jmenovat Vídeň, tak proč by nemohla na severním pobřeží Kréty, mezi městy Rethymno a Heraklion, existovat rybářská vesnice Bali.

Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Tak dlouho jsem v informačním stínu už dávno nepobyl, píše Jakub Šofar.

Článek

Pohoupával jsem se tam v pomněnkově modrém moři, vzdálen od všeho kypění a naparování, od okorávání a sesychávání, od good governance (dobrého vládnutí) i od rogues states (států darebáků).

A z pozice nezúčastněného diváka dlícího v té pomněnkově modré vodě, ve které jsem si vyplachoval květák čili čistil kedluben, musím prohlásit, že se mi zdálo, že tam někde na břehu, skryté mezi skalami, se opalují vedle sebe dobro a zlo, a vůbec jim to nevadí, protože, jak napsal Ulrich Beck, v pokročilé moderně je společenská produkce bohatství systematicky doprovázena produkcí rizik.

Ale možná jsem měl jen takový obvyklý společenský úpal, protože slunce žhnulo a já měl obrovský problém se svým tělem, což se dá popsat slovy z kulinářské oblasti: jako biftek jsem procházel fázemi raw (zprudka pečený, uvnitř syrový), rare (uvnitř krvavý) a medium (uvnitř růžový).

„Na Bali“

Překvapilo mě, že „na Bali“ nebyl jediný stánek s tiskem. Noviny nebo časopisy se tu prostě nevedly. V ovladači televize na pokoji chyběly baterky a nejbližší internet ve vedlejším hotelu věčně okupovali dva malí polští hažarti. Pokaždé, když jsem si přišel koupit za euro svých patnáct informačních minut, pařili nějakou nepochopitelnou hru.

Když na displeji počitadla naběhla poslední minuta, zazubili se na nervózní čekatele a vsunuli další minci, zatímco jejich rodiče v baru vedle recepce popíjeli Mythos, což je poměrně pitelné pivo.

Vrazi to ani náhodou neflinkají

Tak dlouho jsem v informačním stínu už dávno nepobyl. Přelouskal jsem díky tomu několik detektivních bestsellerů. Všechny byly napínavé a v žádném z nich nikdo neumřel jen tak. Současní literární vrazi to ani náhodou neflinkají. Oběti jsou znásilněny před vraždou, při ní i po ní, mají na hlavách plynové masky, na sobě dětské šatičky, kolem nich jsou vystaveny plyšové hračky.

Ve všech otvorech (na hlavě i níž) se jim to hemží pavouky, případně tam jsou vloženy mince, texty z bible nebo kousek masa někoho úplně jiného. Těla jsou pomalována, potetována, poleptána, opařena, pořezána, popálena nebo jsou do nich vyvrtána slova. Jsou jim odňaty části údů, oči, jazyk, kusy kůže, obratle i celá páteř. Nejlépe to vše najednou. Protože, jak už dobře víte, v pokročilé moderně je společenská produkce bohatství systematicky doprovázena produkcí rizik.

To jsem to dnes pojal zase pěkně dialekticky!

To jsem to dnes pojal zase pěkně dialekticky!

Centrum detektivky – místo pro setkání všech milovníků detektivek a napětí

Reklama

Související témata:

Související články

Liternetur@: Z českých tanečků historických

Někdy nemusíte ani knihu začít číst. Stačí jen očima přeletět jména autorů a příběh se už sám odvíjí. Ale v případě knihy Jednotou Slovanstva k míru. Ročenka...

Liternetur@ Zpátky k Haškovi a Kudějovi

Mám témata, o kterých píšu rád. Třeba armáda a vše s tím spojené. Rok vojenské přípravy na VŠE (týlové zabezpečení), dva roky vojenské přípravy...

Liternetur@Dopište to!

Dneska to rozdám úplně jinak. Z jiné strany. Jiného pohledu. Pohodlně se usaďte a čtěte.

Výběr článků

Načítám