Hlavní obsah

Kurátor a galerista Jan Čejka: Koukám výtvarníkům přes rameno

Právo, Kristýna Čtvrtlíková

Vycházka za domem, putování po české krajině nebo cesta do exotických končin. Rozličné pojetí tematiky výletu jedenácti současnými autory objevuje přehlídka v pražské Bold Gallery, jež trvá do 29. srpna. Kurátorsky je pod výstavou podepsán někdejší busker Jan Čejka, který více než tři roky provozuje vlastní galerii v Kampusu Hybernská.

Foto: Lucie Levá

Jan Čejka by rád vyrazil na mezinárodní trh.

Článek

Proč jste za tematiku aktuální přehlídky v Bold Gallery zvolil výlet?

Stojí za tím aktuální roční období a výjimečné otevření galerií, které chtějí v průběhu léta dohnat sezonu poznamenanou pandemickou situací. Zároveň jsem chtěl připomenout cestovatelské sny a vzpomínky, které mohly kvůli koronaviru zapadnout.

Na přípravy jsme měli omezený čas pěti týdnů, nebyl tedy přílišný prostor pro vznik děl nových, nicméně někteří autoři se jej chopili. Kupříkladu Leona Bažant Telínová vytvořila na míru sérii fotografií vyprávějících o putování z města na venkov. Jakub Sýkora zase namaloval velkou předpověď počasí, jeho další výletní obrazy lze až do ledna zhlédnout v českokrumlovském Egon Schiele Art Centru.

Podle jakého klíče jste vybíral zastoupené autory?

Každý kurátor má své autory. Vystavující se tedy částečně překrývají s umělci, kteří jsou součástí mé vlastní galerie. Šlo ale i o příležitost projít si nová jména nebo mimopražské umělecké školy. Jedním z objevů je Jakub Červenka, který si dlouhodobě vede zajímavý vizuální deník z cest na svém instagramovém účtu.

Bylo všem autorům téma cestování blízké?

Řekl bych, že je blízké všem. Ostatně cestování je důležitým zdrojem našich nálad a příhod. Výlet je pro mě jakákoli cesta, na kterou člověk hned nezapomene, ze které si něco odnese. Takto zeširoka jsem výlet uchopil i v Bold Gallery.

Na výstavě jsou k vidění díla autorů, kteří putování potřebují ke své tvorbě. Alžběta Skálová tvoří na výletech, Zdeněk Daněk taktéž, protože je jedním z českých předních plenéristů. Vojtěch Horálek je zase coby tramp takovým ztělesněním výletnictví.

Kterak se z někdejšího pouličního umělce stal kurátor výstav a provozovatel galerie?

Navštěvoval jsem Malostranské gymnázium v Praze a po škole si vždycky zašel na Kampu vyhrát něco do klobouku, na což rád vzpomínám. Bavilo mě veřejné vystupování i zodpovědnost sama za sebe. K přechodu k jinému typu umění se pojí to, že jsem v dětství neustále chodil na výtvarku. Všem jsem koukal přes rameno a dodnes s autory rád konzultuji tvorbu. Tím jsem dospěl ke kurátorské práci.

Na konci středoškolského studia jsme s kamarády začali vystavovat po kavárnách. Tehdy to v Praze ještě nebylo tolik obvyklé, a tak jsem vytvořil webovou stránku se sdružením zhruba deseti podniků s informacemi, jak se v nich dá uspořádat přehlídka. Projekt se poměrně rozjel a posunul mě dál až ke kamenné galerii.

Malířem jste se nikdy stát nechtěl?

Popravdě řečeno tíhnu k autorské tvorbě pořád. Avšak potřebu koukat jiným přes rameno tolik malířů zase nemá. Místo plátnům se tedy věnuji výstavám, instalacím, textům a plakátům, přičemž mám rád netradiční, ale jednoduché nápady.

Před pár lety jste se prohlásil za nejmladšího galeristu a kurátora v Česku. To stále platí?

To s tím galeristou jsem o sobě napsal zhruba v jednadvaceti letech. Teď už bych to asi netvrdil, protože studenti mívají bytové galerie. A coby kurátor se mám ještě dost co učit. Jsou to lidé na pozadí a je jich velice málo, protože potřebují desítky let sbírat důvěryhodnost. Pak když třeba požádají prestižní galerii o zápůjčku vzácného díla, tak jim to vyjde.

Orientujete se převážně na současné krajináře. Proč?

Krajina je vždy aktuální a pro mladé výtvarníky obzvlášť. Nejspíše je můj zájem o krajinu spojený i s tím, že bydlím v Černošicích, kde máte z jedné strany Berounku, z druhé Český kras, vidíte pasoucí se koně, ledňáčka, roháče… A krajina mě tak nějak doprovází dlouhodobě. Vedle estetiky, kterou momentálně studuji, jsem zvažoval i geologii.

Foto: Lucie Levá

Jan Čejka

Zastupujete jen jednotky umělců. Co rozhodlo o navázání spolupráce právě s těmito?

Brzy jich bude okolo patnácti, přibude pár jmen. Musím si s nimi sednout lidsky, zároveň u nich najít osobitost, aby jejich práce nebyly zaměnitelné.

Dá se říci, jak často prodáte dílo a kdo jsou kupující?

Zobecnit se to nedá, prodej přichází ve vlnách. Jedna z nich ale přišla i během koronaviru. Umělci měli natvořeno a výtvarná sféra byla jednou z mála možností, jak si vzít kulturu domů. Ohledně mých zákazníků mám i pár investorů a velkých sběratelů, ale nejčastěji to jsou lidé, kteří prostě chtějí domů obraz, jenž k nim sedí.

V nabídce mám přitom spíše menší obrazy a grafiky. Každopádně když si lidé z nabídky nevyberou, projdeme i ty autory, co nemám přímo pod galerií, zajdeme do ateliérů a podobně.

Kam směřujete další profesní ambice?

Rád bych s galerií vyrazil na mezinárodní veletrh. Doufám, že se s kurátorskou činností dostanu více do regionů, přijde mi škoda, že Pražané zůstávají s uměním v hlavním městě. Stále rozšiřuji portfolio krajinářů ve své galerii a také bych chtěl zkombinovat mladé autory se staršími, na něž se zapomíná.

Když je někomu přes padesát šedesát let, je buď zcela známý, anebo se o něm neví. Tito autoři přitom mohou být mimořádně kvalitní, jen třeba nebyli ve správnou dobu na správném místě a teď už se nemají jak ukázat, protože drtivá většina příležitostí je pro umělce do pětatřiceti let.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám