Hlavní obsah
DH Věnovanka Foto: Karel Novotný

Kousek nebe: láska zrozená navzdory osudu

O tom, že i za zdmi kriminálu se může zrodit láska a že pocit soudržnosti pomáhá přežít i v nejtěžších podmínkách, vypráví film režiséra Petra Nikolaeva Kousek nebe. Nikolaev (Báječná léta pod psa) ho natočil podle scénáře Jiřího Stránského, který adaptoval vlastní, do určité míry autobiografickou literární předlohu.

DH Věnovanka Foto: Karel Novotný
Kousek nebe: láska zrozená navzdory osudu

Píše se rok 1953 a ve vazbě na Pankráci čeká na soud mladý muž. Rebel, který se postavil vládnoucímu komunistickému systému a ani tváří v tvář hrozbě provazu nehodlá sklonit vzpurnou hlavu, byť dal odpor najevo třeba jen hlasitým vyznáním z lásky k jazzu.

Po výroku o dvanáctiletém trestu ho za zdmi kriminálu čeká kromě útrap a ponižování také setkání s láskou a přátelským porozuměním stejně postižených.

Mozaika stvořila silný příběh

Stránský s Nikolaevem, který se podílel i na scénáři, stvořili příběh, v němž rodící se cit dvou mladých lidí spojuje mozaiku charakterů a prožitků do překvapivě celistvého tvaru. Soustředili se na život za zdmi kriminálu, atmosféra doby do filmu proniká zvenčí jen v té míře, aby ji charakterizovala, ale aby přitom nevznikl politický plakát, jemuž se chtěli vyhnout.

V uzavřeném prostředí mají nicméně postavy i na leckdy malém prostoru silnou vypovídací hodnotu především ve výrazně odlišených typech lidí, ať jde o jednotlivé vězně nebo třeba sadistického bachaře, jehož komplexy tu mají dostatek příležitostí k vybití, včetně toho doslovného. Právě dobře napsané postavy umožnily rozehrát řadu epizod, které mají až nečekaný humor, jenž odlehčuje dramatičnost, dodává nadhled a v kontrastu přesně vystihuje situaci.

Ve scénáři lze nalézt i nedostatky v podobě například nepříliš přesvědčivých podmínek rozvíjení vztahu obou protagonistů (stále častější a snadnější setkávání mladíka a dívky, přestože žijí v prostředí, které přísně střeží oddělování mužů od žen) i v poněkud překotném závěru, k němuž dochází mnohem víc z vůle scenáristů než z logiky věci.

Pečlivá režie a kvalitní herecké výkony

Petr Nikolaev ovšem většinu z těchto zádrhelů ve scénáři překryl precizní, klidnou režií, která účelně zdůrazňuje všednost, z níž jednotlivé dramatické situace přirozeně vyrůstají, dobře pracuje s načasováním silně emotivních scén a humoru a hodně spoléhá na herecké výkony.

Výběr silných osobností do vedlejších rolí umožnil rozehrát naplno drobnokresbu jednotlivých postav a ještě umocnit jejich scenáristické vykreslení.

Petr Forman hraje svého již zkušeného vězeňského harcovníka s nesmírně působivou odevzdaností nenáviděnému osudu a s pochopením plným obav o mladého spoluvězně, radost je pohledět na "balounovskou" postavu Josefa Somra, s jemným citem ztvárněného kulaka Vladimíra Javorského či na příživnici Zuzany Stivínové, jež sice sváděla ke karikatuře, ale herečka k ní nikdy nesklouzla.

Hlavní protagonisté filmu nedominují

Představitelé obou hlavních hrdinů Jakub Doubrava a Táňa Pauhofová jsou vedle nich nakonec o něco slabší a méně výrazní, ale to je konec konců od počátku paradoxně i jejich part. Nicméně i oni působí pod Nikolaevovým vedením celkem přirozeně, Pauhofová je navíc natolik půvabná, že celkem nevadí, jak málo se o ní ve srovnání s ostatními postavami ve filmu dozvíme.

Velmi podstatnou roli sehrála v Kousku nebe skvělá kamera Martina Duby, který dokázal najít v mladoboleslavské bývalé věznici tolik zajímavých úhlů pohledu, že diváka vůbec nenapadne, že se točilo prakticky pořád na jednom místě. Bez jakýchkoliv exhibicí, navíc v evidentní souhře s režisérem, významně spoluvytvořil atmosféru filmu.

Kousek nebe, ČR 2005

Režie: Petr Nikolaev, scénář: Jiří Stránský a Petr Nikolaev, kamera: Martin Duba, hrají: Jakub Doubrava, Táňa Pauhofová, Petr Forman, Josef Somr, Pavel Landovský, Pavel Zedníček, Vladimír Javorský, Zuzana Stivínová, Ondřej Vetchý a další.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků