Hlavní obsah
Semjon Byčkov s Českou filharmonií při Mé vlasti na koncertu v Rudolfinu. Foto: Petr Kadlec

Klasická hudba a politika ne vždy pospolu

Na poli klasické hudby si nelze nevšimnout, že v roce 2019 u nás dvakrát pronikla do hudby i politika. Pozitivní byly připomínky listopadového výročí, které třicet let od převratu připomněly četné koncerty.

Semjon Byčkov s Českou filharmonií při Mé vlasti na koncertu v Rudolfinu. Foto: Petr Kadlec
Klasická hudba a politika ne vždy pospolu

Druhé setkání politiky s hudbou již bylo méně prospěšné, neboť přineslo čínskou reakci na politiku vedení Prahy v podobě zrušení zájezdů několika pražských souborů do Číny.

Rok 2019 také ukázal, že Pražské jaro, Dvořákova Praha či Struny podzimu nejsou již zdaleka jediné prestižní festivaly. I Brno, Ostrava, Litomyšl či Český Krumlov nabízejí pozoruhodné akce. Povedla se i obsazení šéfovských míst v Praze a Brně. Semjon Byčkov v České filharmonii a Dennis Russell Davies ve Filharmonii Brno jsou osobnostmi s vynikajícími výsledky.

Událostí Strun podzimu a zřejmě i celého roku pak byl koncert Jiřího Suchého v pražském Rudolfinu, jeho vůbec první v tomto sále.

Konečně se řeší i nedostatek moderních sálů ve velkých českých městech.  Existují již schválené projekty pro Brno a Ostravu. Konec roku přinesl i pro klasickou hudbu netypickou událost, negativní reakci českého klavíristy Lukáše Vondráčka na kritiku jeho posledního pražského koncertu s oznámením, že zrušil další své pražské koncerty.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků