Hlavní obsah

Kladivo na unavené diváky

Praha má nový muzikál z řady děl inspirovaných románem, respektive filmovým přepisem. Kladivo na čarodějnice o inkvizičních procesech se ženami nařčenými z čarodějnictví na konci 17. století ve Velkých Losinách a Šumperku napsal Václav Kaplický v roce 1962, o sedm let později román zfilmoval Otakar Vávra. Proč si v záplavě dnešních „filmových“ muzikálů vybral tým Divadla Milénium právě toto téma, z jejich díla zřejmé není. Postrádá jakýkoli nový pohled na příběh i postavy, o srovnání s kvalitou a profesionalismem Kaplického i Vávry ani nemluvě.

Kladivo na unavené diváky

Autorský tým Kladiva na čarodějnice s muzikálem valné zkušenosti nemá – platí to jak o autorech hudby, tak i textů a konec konců i o inscenátorech. Režisér a choreograf Ladislav Beran byl pravda členem skupiny UNO, tančil Krvinku v Draculovi a podílel se na několika dalších muzikálech, ale na režii ani choreografii Kladiva to není znát: postavy většinou na scéně jen trpně postávají, obklopeny taneční company v choreografii mezi televizním baletním křovím a spartakiádou se svícemi.

A pro autora scénické koncepce Petra Čepického je muzikál terra inkognita. Snad proto vystačí s pojízdnými schody a brankami, projekcemi planoucích svící a pochodní, bílých holubiček, černých havranů a ženských aktů.

Tři hodiny amatérismu

Inscenace Kladiva na čarodějnice svým naprostým amatérismem bohužel dokazuje, že učit se muzikál za pochodu opravdu nejde, zvláště pak na ploše tříhodinové, zoufale se vlekoucí nudy, na níž se podílí jak hudba bez jediného nápadu omílající prostá harmonická schémata, melodická i instrumentační klišé, tak herecká bezmoc většiny protagonistů, kteří buď amatérsky recitují moralistní repliky jako Hraběnka Martiny Pártlové, nebo přehrávají a křičí podle vzoru čím větší řev, tím větší drama.

Nic na tom nezmění ani pár jedinců, kteří velmi slušně zpívají, jako Oldřich i Jan Křížovi, kteří se dokonce snaží i herecky oživit své schematicky napsané postavy děkana Lautnera a faráře Schmidta, když vedle nich Lukáš Vaculík přeherodesovává Herodese v černočerném padouchovi Bobligovi a mučené ženy ušlechtile kvílejí. Po dvou hodinách téhle podívané v divákovi sílí temné přání, aby je už spánembohem upálili všechny. Nicméně, trvá to ještě hodinu.

Nejde o to tuhle nepovedenou produkci ironizovat, spíš si položit otázku, proč vůbec vznikla a kdo o ni v přemuzikálované Praze projeví zájem. Týden po premiéře zelo hlediště Divadla Milénia více než z poloviny prázdnotou.

Kladivo na čarodějnice, hudba Pavel Holý a Milan Levý, texty písní Jan Krůta, libreto Marek Kožušník, režie a choreografie Ladislav Beneš, scéna, projekce, light design Petr Čepický, kostýmy Roman Šolc, hudební nastudování Jiří Březík, producent Milan Levý. Premiéra 30. 4. 2009 v Divadle Milénium, psáno z reprízy 7. 5.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků