Článek
„Malíři jako Renoir, Turner a hlavně Dalí hráli v mém uměleckém životě velmi důležitou roli. Ovšem nejbližší mi vždy byl Marc Chagall, protože maloval realisticky a zároveň surreálně. V jeho obrazech najdete motivy, které už sice znáte, ale on je dokáže díky svému talentu vždy poskládat zcela jinak, než očekáváte,“ uvedla Novaková.
Její výstava ale postrádá jednotící prvek. Nechala se slyšet, že díla vybírala pouze intuitivně, a tak vedle sebe visí na přeskáčku portréty, krajinomalby či abstraktní fantazie.
Návštěvník pak bloudí pod klášterní klenbou a prokousává se jednotlivými tématy.
Výše uvedené inspirační vzory jsou sice ve vystavených pracích patrné, ty ale postrádají jejich neotřelost. Novaková často lepí kompozici z mnoha stylů a výsledek je rozpačitý i neurovnaný. Klasickým příkladem je pastel Život je jen sen. Přírodní náladotvornou scenérii, připomínající mírně postupy Slavíčka či Chittussiho, autorka naprosto necitlivě zabila figurkou bílého kudrnatého psíčka sedícího na pramici. A jeho vyplazený jazýček žene celou kompozici až do nechtěného absurdna.
Mnohem povedenější je obraz Závrať, který čerpá inspiraci z nejslavnějšího hereččina filmu Vertigo. Jsou na něm hlavní postavy filmu, jeho režisér Hitchcock a ve druhém plánu vzdušný vír bloudící nad visutým mostem. Výtvarné zpracování čerpá z komiksové vizuality a také jeho formát je podlouhlý jako komiksové políčko.
Nejlepší je Autoportrét
„Režisér Hitchcock mi říkal, že každé dílo má mít v sobě tajemství. Chci ho dávat i do svých obrazů,“ podotkla malířka.
Nejlepším dílem výstavy je bezpochyby Autoportét, který má jak výtvarnou kvalitu, tak duchovní hloubku. Tvář autorky vyjadřuje její vnitřní rozervanost.
Pokud malování sloužilo Kim Novakové jako kvalitní arteterapie, splnilo umění jednu ze svých hlavních úloh, tu utěšitelskou.
Na druhou stranu, ne každý herec dokáže malovat na tak vysoké výtvarné úrovni, jak to například dokázal náš Josef Hlinomaz.