Hlavní obsah

Keane: V Praze možná navštívíme nějaká muzea

Právo, Katarína Straková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V pátek večer ve Velkém sále pražské Lucerny zahraje anglická čtveřice Keane, jejíž hity Somewhere Only We Know nebo Everybody’s Changing rotovaly v rádiích zejména na počátku nového tisíciletí. Podle baskytaristy Jesse Quina by měla většina z nich během koncertu zaznít.

Foto: Universal Music

Keane jsou (zleva) Tom Chaplin (kytara, zpěv), Richard Hughes (bicí), Tim Rice-Oxley (piano, zpěv) a Jesse Quin (baskytara).

Článek

Jessi, v kapele fungujete od roku 2007, profesně jste tedy jejím nejmladším členem. Byl jste fanouškem Keane ještě před tím, než jste s nimi začal hrát?

Samozřejmě. Zaregistroval jsem je v době, kdy frčel jejich první singl Somewhere Only We Know, tehdy mě velice oslovil jejich originální styl. Hitovost té písně je pro mě vzrušující do dneška. Je pro mě velkou ctí, že mě přijali mezi sebe.

To zní jako klišé.

Pravda je, že by bylo asi divné, kdybych to klukům vyčítal nebo dokonce té spolupráce litoval. Ale skutečně, obzvlášť teď na turné si často při vstoupeních uvědomuju, jaké mám štěstí, že to tenkrát klaplo a vzali mě.

Vaše evropská koncertní šňůra začala už před několika dny. Jak to zatím jde?

Dobře, fanoušky naštěstí pořád máme. Je hezké být zase na turné, takový ten život v letu, kdy skoro každou noc spíte jinde, poznáváte různé kultury, jíte všemožná jídla… Je to velmi vzrušující. Hráli jsme zatím v Paříži, Amsterdamu a Offenbachu. Tam to bylo snad vůbec nejlepší. Lístky byly vyprodány dlouho dopředu, návštěvníci byli bezvadně naladění a vytvořili senzační atmosféru.

Pojďme k vašemu nadcházejícímu koncertu v Praze. Co bude první věcí, kterou uděláte, až přijedete?

Nejdříve si necháme zaplatit za koncert. Ale vážně, ze všeho nejdříve se půjdeme ubytovat. Rádi bychom se také trochu podívali po městě, možná navštívíme nějaká muzea.

Muzea? Spíš bych čekala bary.

To také.

Vašeho debutového alba Hopes and Fears se v Británii prodaly téměř tři milióny kusů, zatím posledního Strangeland pouze sto tisíc. Reflektujete to?

Podle mého názoru jde o stejnou situaci jako tehdy. Vinu na nízké prodejnosti současných alb obecně má možnost stahování, ale ta deska se ve finále dostane ke stejnému počtu fanoušků.

Myslíte, že dva milióny Britů si tu desku stáhnou?

To si netroufám odhadovat. V každém případě nižší prodej výrazně nepociťujeme, koneckonců hitparádové pozice hovoří jasně. Zaznamenáváme jasný úspěch.

Novou desku představíte i v Praze. Kolik skladeb z ní zahrajete?

Ze Strangeland plánujeme zahrát pět nebo šest věcí. Celkem zahrajeme tak dlouhý set, jaký nám čas dovolí. Chceme být na pódiu co nejdéle.

Mohou se fanoušci těšit i na staré hity Everybody’s Changing, This Is the Last Time nebo právě Somewhere Only We Know?

Mohu slíbit, že tyto písničky zazní.

Jako předskokan zahraje kapela Zulu Winter. Mohl byste ji představit?

Dostali jsme na ni tip přes vydavatelství a trochu jsme si ji proklepli na Facebooku. Když jsme viděli, kolik má fanoušků a komentářů, pustili jsme si nějaká videa a bylo to ono. Přesně to, co jsme chtěli – skvělá kapela s velkým talentem. Myslím, že se Zulu Winter našim posluchačům budou líbit.

Reklama

Výběr článků

Načítám