Článek
Jak vznikl nápad uvést Iliadu?
Režisér Guy Robert, vůdčí osobnost souboru Prague Shakespeare Company, nastudoval toto zpracování Iliady v americkém Houstonu, kde za ně dostal ocenění. Inscenaci pak uvedl v Praze ve Stavovském divadle, kde jsem ji viděl a naprosto mě uhranula.
Hra měla v New Yorku premiéru v roce 2012, takže jde o zcela současný pohled na Homérův epos a je to velmi silný text. Rozhodli jsme se ho uvést v Divadle Bez zábradlí, kde se snažíme vedle zábavného repertoáru zařazovat i náročnější tituly, jakým byla inscenace Po konci světa.
Ačkoli Iliadu režíruje Guy Roberts, nepůjde o kopii jeho první inscenace, už pro český překlad, kterého se zhostil můj bratr Josef, jiné herecké obsazení i jiný kontext. Na rozdíl od Ameriky, kde je vnímáno hlavně téma patriotismu, v našem prostředí to je téma lidského hněvu, které prostupuje příběh Iliady a na něž odkazuje postava básníka, současně i vojáka, prošlého mnoha válečnými konflikty.
Myšlenka, že hněv plodí jen další hněv, je stále aktuální. V době covidové pandemie, kdy jsem se text učil, jsem vnímal, že tato společnost byla, po počáteční solidaritě, hněvem velmi nasáklá. Takže i v tomto směru má hra šanci diváky oslovit, nejen samotným tématem války.
Válka je pro nás vzdálená, málo si uvědomujeme, že je v různých částech světa stále přítomná, v případě balkánského nebo ukrajinského konfliktu dokonce velmi blízko…
Ve hře jsou vypočítávány hlavní válečné konflikty historie, je jich více než sto čtyřicet. Válečné téma je stále živé a postava básníka z Iliady se to divákům snaží vysvětlit. Je to takový moderní Sisyfos, odsouzený stále dokola vyprávět příběh války, a přitom ví, že je těžké, ne-li marné lidi tímto poselstvím poučit. Básníka doprovázejí dvě múzy, houslistka a zpěvačka.
Iliada se hraje v Divadle Bez zábradlí.
Znamená to, že v inscenaci má své místo i hudba?
Má v ní zásadní podíl. Samotný tvar vyprávění lze přirovnat k melodramu, v němž je slovo s hudbou provázané. Zároveň se s ní pracuje i filmovým způsobem, kdy spoluvytváří atmosféru. A jistě je to i odkaz na antické divadlo a vyprávění, které bylo rovněž prostoupeno hudbou.
Autorem hudby pro naši inscenaci je Patrick Neil Doyle, s nímž jsem už několikrát spolupracoval, dokonce i s jeho otcem, který je dvorním skladatelem režiséra Kennetha Branagha, jeho divadelních inscenací i filmů. Na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě jsem spolu s otcem účinkoval na symfonickém koncertu, kde jsme přednášeli úryvky z Hamleta do filmové hudby Patricka Doyla staršího.
Jste jediným interpretem velkého objemu textu. Byl to pro vás náročný úkol?
Jeden z nejnáročnějších, které jsem dosud zažil. Ale já jsem se do toho úkolu zcela zamiloval. Paradoxně mi pomohl covid a uzavření divadel, kdy jsem získal víc času text zvládnout. Chtěl jsem ho umět dřív, než začneme s Guyem zkoušet.
Načetl jsem si text do diktafonu, chodil jsem Riegrovými sady a pouštěl si to do sluchátek stále dokola, až jsem to jakž takž zvládl. Pak nás bohužel covid dostihl, Guy onemocněl, takže jsme o čas zase přišli.
Jaký je váš osobní vztah k příběhu Iliady?
Na řeckých bájích a pověstech jsem odmala vyrůstal, takže to pro mě není neznámá látka. Ale básník v této hře musí předat lidem příběh, tak aby ho nejen pochopili a neztratili se v něm, ale vcítili se do něj a do jeho aktérů. Jinak se s tím nedokážou ztotožnit.
Celé je to napsané velmi přístupnou formou, které se diváci nemusí obávat. Dokonce je tam i prostor pro specifický humor. Na druhé straně, když si přečtete Iliadu, je to velmi drsné čtení. Homér popisuje konflikt se vší hrůzou, jakou známe dnes třeba z válečných či akčních filmů.
Proč jste se rozhodli uvést předpremiéru ve spojení s Památníkem Lidice?
Válka je v textu hry zmiňována často v souvislosti se zániky měst i celých civilizací, a to je téma, které s geniem loci Lidic velmi rezonuje. Poté, co jsem Lidice navštívil, si už umím představit, že to, co se tam odehrálo, silně ovlivní i vyznění inscenace, respektive představení určeného pro Památník Lidice.
Scénografka Markéta Fantová se prostorem Lidic nechala ovlivnit, bude tvořit součást scénického řešení Iliady zahrané pod širým nebem. Výhodou hry je, že se dá uvést prakticky v jakémkoli prostoru. Věřím, že to lidické představení bude určitě jedinečné, že to bude silný zážitek pro nás herce i pro diváky. Výtěžek představení v Lidicích půjde na Vojenský fond solidarity, jehož posláním je pomáhat těm, kteří jsou válce nejblíže, vojákům a jejich rodinám.