Článek
Poté, co ho zranění vyřadilo ze zkoušek, hrál za něho Vocilku od začátku prosince Filip Kaňkovský, který roli nadále alternuje.
Zatímco Kaňkovský hraje Vocilku jako malého českého lumpa, u Dobrého je to šejdíř velkého stylu.
Od začátku má situaci pevně v rukou, je „vždy ve střehu“, kde se dá něco urvat, má uhlazené vystupování a charisma zkušeného podvodníka.
A i když se jeho kariéra smrskne na loutkáře s pár figurkami, pořád má publikum ve své moci, jak dokazuje i jeho monolog otevírající druhou půlku. Jeho Vocilka je tak trochu ďábel a tak trochu šmejd.
Na rozpačitém dojmu z Pitínského inscenace to ale mnoho nemění – stále zůstává neujasněným tápáním mezi lacině vtipkující parodií Tylova dramatu a pokusem o jeho současné uchopení.
O co ale inscenátorům opravdu šlo, zůstalo v mlhách zahalujících jeviště.