Článek
V loňském roce jste vydali písničku Vloupám se, která se stala hitem. Dosud ale nevyšla na žádném albu. Je na tom výběrovém?
Ano, je hned na začátku. Původně to byl singl, který jsme vydali už v loňském roce a ani jsme nečekali, že se poté něco zásadního stane. Proto jsme k němu natočili takový jednoduchý videoklip, o kterém teď s úsměvem říkáme, že je to tak schválně, že je to umělecký minimalismu, ale ve skutečnosti to je levný a možná i trochu odbytý klip. Písnička se ale stala hitem a na to se začaly nabalovat další koncerty a zájem o kapelu. My už toho s O5 a Radeček zažili za těch dvacet let hodně, vzestupy i pády. Po zveřejnění písničky Vloupám se přišel zase, pro nás možná trochu nečekaný, vzestup. S ním se dostavil i nápad vydat best of album. Hrajeme teď na spoustě koncertů a prodáváme na nich i cédéčka. Lidé se ptají, na které desce je Vloupám se a my jim říkáme, že na žádné. To výběrové album jsme vydali i proto, aby na nějaké desce bylo.
Jak ta písnička vznikla?
To si pamatuju úplně přesně. Loni mi ji zahrál bratr Tomino, náš zpěvák, v obýváku a řekl, že jestli z ní nebude hit, tak končí s kapelou. Byli jsme tenkrát všichni tak trochu na konci s dechem. Tomino dodal, že by to byl skvělý duet. Později nás napadlo, že by asi znělo sexy, kdyby ho s ním zpívala Slovenka. Začali jsme psát slovenský text a ohlíželi se po nějaké slovenské zpěvačce.
Jako první jsme oslovili Kristínu. Nazpívala to skvěle, ale nakonec usoudila, že jí nesedí tónina, ve které písnička je. Cítila, že to není ono. Oslovili jsme pak Annu Veselovskou, která písničku nazpívala dobře, ale nebylo s ní spokojené naše vydavatelství BrainZone. Třetí volba padla na Márii Čírovou. Ta ji nazpívala tak, že jsme byli všichni, včetně jí samotné, spokojeni. S Tominem si jejich hlasy úžasně sedly.
Zajímaví je, že při mixu upřednostnil náš britský producent Jay Reynolds z BBC druhé hlasy před prvním. Ve výsledku je to zvláštní, vypadá to, že zpěvák je tak trochu osamocen a Mária to tam pálí v refrénech druhým a třetím hlasem. Přičítáme to tomu, že Jay nerozuměl textu, takže to prostě udělal tak, jak to cítil. Když jsme tu skutečnost připomínkovali, neakceptoval to a nechal to tak, jak to bylo. A nám se to začalo líbit také.
Je na výběrovém albu ještě nějaká další novinka?
Novinka ne, ale je tam jedna zajímavost. Když jsme s Jayem dodělávali mix písničky Vloupám se, pustil si na YouTube nějaké naše starší skladby a líbila se mu Máš mě na svědomí. Řekl, že až spolu zase někdy budeme pracovat, mohli bychom ji zkusit udělat po zvukové stránce znovu. My odpověděli, že nám kápl na naši citlivou notu, protože Máš mě na svědomí byla píseň, kterou jsme natočili v době, kdy jsme neměli vydavatelství. Nahrávali jsme ji v garáži u dědy našeho houslisty Přemka Ptáčka, takže zvuk nebyl úplně profi. Navíc jsme neměli nikoho, kdo by písničce pomohl do rádií, a ona takříkajíc vyšuměla.
Když jsme se rozhodli, že budeme vydávat bestofku, řekli jsme si, že všichni dělají to, že takovou desku uvádějí novým singlem. Ruku v ruce s tím nás napadlo, že to uděláme trochu jinak a nahrajeme coververzi vlastní skladby, tedy Máš mě na svědomí. Jay Reynolds ji znovu zprodukoval a trochu nám výsledkem vyrazil dech. Udělal ji tak, jak by nás to asi nenapadlo, dal do té balady například poměrně agresivní bicí. Jsme ale rádi, že písnička dostane druhou šanci.
Když jste desku poslouchali, je mezi písněmi znát rozdíl s ohledem na dobu, ve které vznikaly?
Je. Například produkce Juraje Kupce na prvních albech je z dnešního pohledu trochu archaická, ale na druhou stranu pořád to má tah na branku. Velký rozdíl je také ve zpěvu Tomina. Před třemi lety si nechal vyoperovat nosní i krční mandle. Měl je extrémně velké, a proto zpíval hodně nosově. Kdykoli měl rýmu, bylo to ještě horší.
Některé skladby na bestofce jsou z alb, které jsme natáčeli někde, kde třeba byly kočky, na které byl Tomino alergický. Mandle mu natekly a on pak nazpíval desku s tímto hendikepem. Po té operaci to přestalo. Myslím si, že nové písně Vloupám se a Máš mě na svědomí zní daleko čistěji než ty starší.
Měli jste za těch dvacet let období, kdy jste lámali hůl nad tím, co děláte?
Oni spíš ostatní lámali hůl nad námi. (smích) Jsme kapela ze Šumperka, nikdy jsme z toho města neodešli a své životy, radosti i starosti máme tam. Všichni pracujeme a kapelu jsme brali spíš jako koníčka a odreagování se. S písničkou Praha jsme v roce 2003 vyletěli strašně rychle nahoru, ale novináři z nás nebyli úplně nadšení, nesbírali jsme žádné prestižní ceny. Po nějaké době jsme zase spadli dolů a hůl nad námi zlomilo i vydavatelství Universal Music. My ale hráli dál, jako kapela jsme nikdy žádnou ponorku neměli.
Potom jsme potkali někoho, kdo nás dostal na velké festivaly. Užívali jsme si to, ale pak to zase přestalo a my ucítili, a to bylo právě předloni a loni, že nás už nebaví trmácet se po republice, vnucovat se na koncerty, hrát na festivalech v pitomých časech a nebýt třeba ani uveden na plakátu.
Nejhůře to prožíval brácha Tomino, protože je zpěvák, tvář kapely, a na pódiu to vždycky odnesl nejvíc. Když mi řekl, že pokud z písně Vloupám se nebude pecka, tak skončí, věřil jsem mu to. Naštěstí se to nestalo. Je zvláštní, co v českém hudebním prostředí dokáže jedna písnička. Dnes třeba přijedeme do zapadlé vesničky někde na Šumavě a tam si ji s námi zpívají i babičky, které se přišly podívat. Letos jsme měli padesát koncertů za léto, takže kapela zase jede na plné obrátky.
Ale upřímně řečeno, opravdu už neočekáváme, že se hudbou budeme jednou úplně živit a budou z nás hvězdy.
Vydáte ještě novou desku?
V šuplíku máme hodně zprodukovaných i nahraných písniček. Já si ale myslím, že spíš budeme vydávat singly, jako v případě písně Vloupám se. Možná ještě někdy cédéčko vydáme, ale asi už ne fyzicky, ale dáme ho lidem někam ke stažení.
Videoklip k písni Máš mě na svědomí zhlédněte ZDE.