Článek
Je tristní, když mnozí našinci netuší, kdo Koudelka je a co dokázal (pletou si ho často s postavou Františka Koudelky z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje). Je jediným Čechem, který se stal členem významné mezinárodní agentury Magnum Photos. Lze to přirovnat k tomu, jako by hrál náš fotbalista za Real Madrid. Koudelka totiž „kope“ za tým, který zakládali Robert Capa nebo Henri Cartier-Bresson, ve fotografických kruzích zásadní persony.
To, jakou váhu má členství v Magnum Photos, ukazuje jedna scénka z filmu. Izraelský ozbrojenec nechtěl pustit fotografa do jedné oblasti blízko zdi. Režisér mu vysvětlil, kdo Koudelka je a pro koho fotí. Na vojáka informace zapůsobila a celý štáb mohl pokračovat dál.
Podstatou celého dokumentu je ukázat, jak snímky vznikaly. Jejich autor si dokázal vždy získat místní lidi, uměl s nimi promluvit a obrousit hrany nedůvěry. Potom se dlouho díval do krajiny, jako by si chtěl do mysli uložit co nejdokonalejší obraz, který posléze zachytí na film.
Za dobrým snímkem jde doslova za každou cenu. Ve filmu je například zachycen moment, kdy se v prachu soukal pod klubka žiletkového drátu, aby získal co nejlepší úhel pohledu. Posléze na hotových fotografiích vysvětluje kompozici, hodnotí její kvalitu a poměřuje svůj původní nápad s výsledkem.
Důležitý je i moment, kdy se film v podstatě zasekne a na plátně se v řadě objevují černobílé snímky. V tu chvíli si lze zkonfrontovat pohyblivé dění ve filmu a zmrazenou skutečnost. Koudelka také mluví o své zkušenosti se zdí. Než odešel do světa, zažil atmosféru totalitního Československa, ruskou okupaci i berlínskou zeď. Tyto zážitky dokázal přetavit do obrázků v jiné zemi a v jiné době tak, aby v sobě stále obsahovaly memento.