Článek
Jaký máte vztah k Vánocům?
Velmi kladný. Už od dětství pro mě byly oázou klidu, harmonie a všeho, po čem bytostně toužím a čeho se nám - ruku na srdce - v průběhu roku ne vždy dostává. Možná i proto, v rámci jakési roční zážitkové hygieny, tu Vánoce jsou.
Vždy se na ně velice těším a snažím se je intenzivně prožívat ve své rodině, s dětmi, manželkou, babičkou a všemi blízkými, kteří tu ještě jsou. Pro ty, kteří už tu s námi být nemohou, máme vždycky na stole talíř. Jsem přesvědčen, že emoce vánočních svátků a připomenutí si symbolu Vánoc jako světla v životě, v srdci a duši každého z nás, jsou velmi důležité.
Jsou pro vás Vánoce nejdůležitější svátky v roce?
Z hlediska duchovního jsou největší svátky Velikonoce, ale Vánoce jsou stejně důležité a pro děti zcela jistě přitažlivější a magičtější.
I proto jste s Hradišťanem vydali album se svátečními písněmi?
Důvodů je samozřejmě víc. Album přináší materiál, který je tak trochu i historickým průřezem – od nejstarších památek, mezi nimiž je i staroslověnský cyrilometodějský text z devátého století, jenž jsem si dovolil zhudebnit, přes renesanční tabulaturu s latinským textem Puer natus in Betlehem, barokní ukázku z archívu velehradského kláštera, kantorskou muziku, lidové písně ze sbírky Františka Sušila a Františka Bartoše z devatenáctého století až po současné písně folkové či úryvek z mé vánoční mše pro symfonický orchestr.
Hlavní přínos alba však vnímám v tom, že skladby s touto tematikou se ocitají v nové době a v nových kontextech. Všichni víme, že dnes řešíme kulturní i jinou toleranci či intoleranci. Album Pozdraveno budiž světlo je zvěstováním toho, že naše kultura je krásná, bohatá a staletími budovaná. Proto bychom si ji měli považovat, potažmo ji rozvíjet a v rámci tolerance na ni být hrdí a nezapomínat na ni.
Jsou podle vás v současné době národní kultury ohroženy?
Pokud jde o tu naši, pak určitě. Je ohrožena globálním kulturním tlakem, s nímž se zatím vypořádala splynutím s oblastí world music. A je tu i novější nebezpečí, a tím je kulturní intolerance.
Myslím, že mě osobně z ní nikdo nemůže podezírat nebo obviňovat, vždyť jsem jako hudebník spolupracoval s Jihoafričanem, Japoncem, altajskými hudebníky, s Američanem, Němcem i Angličanem. Nikdy jsem s intolerancí problém neměl a mít nebudu, pakliže bude i druhá strana tolerantní. Proto bychom neměli pro samou toleranci zapomenout na to, že od dobrého k hloupému je kolikrát jenom kousíček.
Jiří Pavlica s novým albem Pozdraveno budiž světlo.
Na albu je skladba Slava v vyšnijich Bogu, ve které je staroslověnský text. Jak jste se k němu dostal?
Poděkování patří panu doktoru Čermákovi z Akademie věd v Praze, který když zjistil, že pátrám po staroslověnských textech, poskytl mi mezi jinými také toto vánoční gloria, které je na novém albu, a také jeden letní slunovratový text. Ten jsem zhudebnil do symfonické suity Svatojánské vigilie, která měla premiéru loni ve Smetanově síni Obecního domu v Praze.
Je nějaký zajímavý příběh i za dalšími písněmi na desce?
Za každou je něco, ale mohl bych zmínit, že v písni Marie Panna zpívají děti členů Hradišťanu a Slováckého komorního orchestru, který na albu také účinkuje. Písně v podání dětí mají jinou výpovědní hodnotu a jiné kouzlo, posluchač je pak vnímá jinak. Děti jsou prostě odzbrojující. Pro dospělého je to zážitek z poslechu a pro děti, které píseň nazpívaly, je to kromě zážitku také památka na celý život.
Zpívaly s chutí a radostí?
Ano. Navíc jsme je netrápili dlouhým nacvičováním, protože děti z hudebních rodin jsou přirozeně muzikální a byly připraveny již z domu. Párkrát jsme si to vyzkoušeli a ve velké pohodě nahráli. Doufám, že na to jednou budou s láskou vzpomínat.
Budete si toto cédéčko na Vánoce doma s rodinou pouštět?
Obvykle své nahrávky neposlouchám, ale v tomto případě asi udělám výjimku. Těším se na to. Album by mělo lidi takříkajíc pohladit, podporovat v nich to dobré, tedy toleranci, něhu, naději a lásku, a rovněž připomenout historii. Rád si to všechno o Vánocích připomenu a nechám se tím oslovit.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: