Článek
V důsledku zrušení divadelních aktivit během minulého roku odpadly některé nominační přehlídky, přesto se podařilo sestavit pestrý program, napříč generacemi, žánry i zaměřením souborů, i zajistit plnohodnotnou práci v seminářích a diskusních klubech.
Vedle tradičních činoherních inscenací, pohybujících se v mezích interpretačního divadla, se objevily autorské počiny, které stojí za připomenutí a ocenění. Včelařská groteskní sonda do života českých spolků Úl z produkce kladenského souboru V.A.D., dramatizace knihy Ivy Procházkové Soví zpěv souboru Všecky Barvy z Mostu, Všechny báječný věci Divadla Navenek z Kadaně, Cvičme v rytme mosteckých Brambůrek, Strategie růže souboru Teď nádech a leť, anebo Natálčin andulák souboru Hop-hop ZUŠ Ostrov, všechny tyto i další inscenace dokazovaly, že amatérské divadlo co do autorské i inscenační invence je vyrovnaným partnerem divadlu profesionálnímu.
V posledních letech se na Jiráskově Hronově objevuje stále víc takzvaně inspirativních představení profesionálních souborů. Nic proti tomu, ale vždy platilo, že stejně tak, mnohdy i víc, má co dát amatérské divadlo profesionálnímu. O nutnosti zařazení hned čtyř letošních profesionálních inscenací, byť jistě kvalitních, lze mít oprávněné pochybnosti.
Bohatě naplněný byl doplňkový a off-program včetně koncertů a výstav. Letošní Jiráskův Hronov se také nesl v duchu vzpomínek na nedávno zesnulého teatrologa Jana Císaře, který byl po desetiletí jistotou a arbitrem kvality amatérského divadla.
A ještě jeden rys odlišoval letošní festival od těch předešlých. Po divadelní abstinenci covidového roku nebylo možné přehlédnout, jak si všichni účastníci užívají každé minuty, ať už v hledištích divadel, na seminářích, diskusích či v ulicích Hronova. I v Hronově platilo, že setkání živých lidí s živými opravdu nic nenahradí.