Článek
Brněnské Národní divadlo oprášilo pro festival své starší inscenace Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu, Věci Makropulos a novější Káťu Kabanovou, v nichž se představili domácí i hostující sólisté, orchestr a skvělý brněnský sbor v příznivém světle, stejně jako v koncertním provedení Šárky pod taktovkou šéfdirigenta Jaroslava Kyzlinka, který suverénně řídil převážnou část festivalových titulů. Festival byl doménou Marty Beňačkové, Petera Straky, Heleny Kaupové, tak i dalších domácích i hostujících pěveckých osobností.
Diskuse se vedly především kolem zahraničních pohledů na Janáčkovy opery - monumentalita Pountneyho a Israelovy Její pastorkyně narážela na realistický domácí pohled, nicméně pro mnohé diváky byla Pastorkyně (i díky televiznímu záznamu) nejsilnějším zážitkem festivalu.
Irská Bystrouška Theatre Company Dublin přinesla zajímavou jevištní koncepci divadla na divadle a slušné pěvecké výkony. Omezení orchestru na komorní obsazení ale značně ochudilo bohatost Janáčkovy partitury, navíc přizvaní Czech Virtuosi působili jako velmi narychlo sehrané těleso.
Zklamání přinesla Káťa Kabanová Slovenského národního divadla: do současnosti přenesená režie Josefa Průdka neladila nejen s reáliemi, ale i hudbou opery, a pěvecké výkony nepřesáhly (s výjimkou Kabanichy Marty Beňačkové a Kundlákova Kudrjáše) běžný průměr. Příznivě byla v Brně přijata inscenace Výletů páně Broučkových pražského Národního divadla i koncertně provedený Osud.
Studenti brněnské JAMU přispěli ztvárněním Počátku románu a Rákose Rákoczyho. První titul odkryl problémy brněnského pěveckého školství a režie nedokázala udržet stylizaci do naivního divadla, z Rákoczyho zbylo torzo, z něhož si jen stěží kdo dokázal udělat představu o původní verzi Janáčkova folklórního pásma. Největším ziskem tak byla šmokovsky hravá choreografie Ladislavy Košíkové.
Festival přinesl i řadu koncertů, z nichž potěšily zejména půvabné dětské sbory v bezchybném provedení brněnské Kantilény a téměř neznámé liturgické skladby, které nastudoval Pražský filharmonický sbor.
5. února uzavře festivalové dění provedení obnovené verze Janáčkovy Glagolské mše za řízení Sira Charlese Mackerrase, který obdržel na festivalu čestný doktorát hudební fakulty JAMU za přínos k šíření Janáčkova díla po světě.
Festival otevřel Rok české hudby 2004 důstojně a souborné provedení všech Janáčkových oper se rozhodně zapíše jako jedna z jeho nejvýznamnějších akcí.