Hlavní obsah
Syn a otec Rokytové jako členové legendární Cimbálové muziky Technik Foto: archív Jana Rokyty ml.

Jan Rokyta ml.: Je třeba odejít důstojně a se vztyčenou hlavou

Fenomenální ostravská Cimbálová muzika Technik u příležitosti 55. výročí vzniku definitivně končí. V sobotu chystá poslední koncert v Domě kultury města Ostravy. Starší syn loni zesnulého zakladatele a dlouholetého uměleckého vedoucího Jana Rokyty, mezinárodně uznávaný cimbalista Jan Rokyta mladší, vypráví o chystaném koncertu, důvodech ukončení činnosti i o otci, který byl jednou z nejoriginálnějších osobností moravského folklóru.

Syn a otec Rokytové jako členové legendární Cimbálové muziky Technik Foto: archív Jana Rokyty ml.
Jan Rokyta ml.: Je třeba odejít důstojně a se vztyčenou hlavou

 Proč došlo k rozhodnutí ukončit činnost Cimbálové muziky Technik?

Hovořilo se o tom už za otcova života. On sám hodlal činnost kapely ukončit v okamžiku, kdy slavila padesátku. Jenže stále přicházely další zajímavé nabídky, které se nedaly jen tak hodit za hlavu. Když otec loni odešel, došlo k diskusi o tom, co bude dál. Názor, že se s jeho odchodem uzavřela i historická éra Cimbálové muziky Technik, byl jednoznačný.

Odešel zakladatel a umělecký vedoucí, který byl její duší i symbolem. Není důvod pokračovat

Opravdu se neobjevily hlasy, že je škoda nepokračovat?

Přicházejí pouze zvenčí. Je to logické, protože posluchači posuzují kapelu takovou, jak ji znají z nahrávek a koncertů. A mému otci se po celou dobu její existence dařilo držet její vysokou uměleckou úroveň. I v posledních letech jsme získali řadu ocenění, třeba na loňském festivalu ve Strážnici, kdy s námi hrál naposledy i otec. Definitivní odchod na úrovni a se vztyčenou hlavou mi velmi leží na srdci. Myslím, že polokulaté výročí kapely a otcovy nedožité pětasedmdesátiny jsou pro to symbolické. Odešel zakladatel a umělecký vedoucí, který byl její duší i symbolem. Není důvod pokračovat.

Když váš otec cimbálovou muziku založil, ještě jste nebyl na světě. Vzpomenete si na svůj první kontakt s ní?

Jako prvorozený syn Jana Rokyty jsem samozřejmě tu kapelu znal ještě dřív, než jsem se vůbec začal učit hrát na nějaký hudební nástroj. Doma se pouštěly pořád technikovské nahrávky. Později, když už jsem hrál na cimbál a působil v dětské cimbálové muzice, mi otec jednoho dne sdělil, že za něj musím zaskočit. To bylo v roce 1985, bylo mi patnáct a hráli jsme na svatbě ve Vratimově. Hned poté mě otec začal do kapely pomalu integrovat a pravidelně jsem s ní začal hrávat asi od šestnácti let.

V té době už měl Technik obrovské renomé a sbíral významná ocenění po celém světě, takže to pro vás musela být velká čest.

To zcela určitě. Technik už měl tehdy za sebou dlouholetou rozhlasovou kariéru a v podstatě hrál asi patnáct let v přibližně stejné sestavě. V té době kapela získala silnější rodinný rokytovský punc, protože přibližně rok po mně do ní vstoupil i můj mladší bratr Pavel. Byla to pro nás obrovská škola, otec nás učil nejenom hře samotné, ale také harmonicky analyzovat i instrumentovat pro nástrojové obsazení cimbálové muziky.

Na které období souboru jste nejvíce hrdý?

Velmi zajímavé období přišlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let, když do kapely přišli kromě bratra a mě i další mladí instrumentalisté. Zkušenosti starších členů s technickou připraveností těch mladších představovaly výbornou intergenerační symbiózu, která kapelu činila jednak virtuózní, ale zároveň se rozšířil i žánrový obzor. V tomto období jsme začali více hrávat rumunskou virtuózní hudbu, ale i muziku ze slovenských barokních kodexů.

Proč se Technik stal takovým fenoménem?

V první řadě díky osobnosti mého otce, který mu dal jasnou, strukturovanou a jedinečnou hudební tvář. Vždyť Technik se dá rozpoznat po pár taktech. Stylem, kterým otec upravoval hudbu a pracoval s muzikanty, vštípil kapele určitý technický standard a uměleckou licenci. Dalším důvodem byla věrnost členů. Jádro kapely bylo téměř po celou dobu stejné. I teď, po pětapadesátileti letech, hrají v kapele muzikanti, kteří v ní začínali. Pak to byly proměny v žánrech. Technik nebyl jen klasickou regionální cimbálovkou, ale v plynutí času začal hrávat i muziku ze Slovácka, Slovenska a následně i z jiných zemí, třeba z Maďarska či Rumunska. Byla snaha se obohacovat a hledat nové cesty včetně přesahů do vážné hudby. Dalším důležitým faktorem byla pravidelná práce v rozhlasu.

Vraťme se k poslednímu koncertu. Jaký bude?

Důležitou součástí bude repertoár z našeho nového dvojcédéčka, které nese název Karpatský epilog a které i pokřtíme. Budou to písně a tance z různých oblastí Karpat, které tvoří stěžejní část našeho repertoáru. V podobném duchu se ponese i náš koncert. Bohužel ze zdravotních důvodů nevystoupí Jarmila Šuláková a Josef Laža. Přijedou ale dva vynikající zpěváci z jižní Moravy, Magdalena Múčková a Jan Zaviačič. Nemůžeme zapomenout ani na naši nejmladší generaci. Jeden hudební blok bude věnován potomkům současných členů souboru – nejmladšímu z nich je sedm a nejstaršímu třiadvacet let.

Koncert je vyprodán. Bude zaznamenán i pro ty, kteří se na něj již nedostanou?

Ano, celé vystoupení zaznamená Český rozhlas Ostrava. Posluchači se pak mohou těšit na rozhlasové pořady, které budeme vysílat v dalších týdnech a měsících.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků