Článek
Během třídenní akce lze dále vidět třeba britské duo Heymooshaker, zpěvačku Anetu Langerovou a mnoho dalších. Všechna vystoupení jsou přístupná zdarma.
Vaše hudební kariéra prý začala tím, že jste ve čtrnácti letech ukradla bratrovi kytaru. Je to tak?
Dostal ji k Vánocům a já mu ji brala, kdykoliv to bylo možné. Už předtím jsem se učila hrát na violoncello a piano, ale až s kytarou vše nabralo obrátky. Naučila jsem se hrát, brzy jsem začala skládat písničky a rychle se to vyvinulo ve vystupování. Stal se z toho celý můj život.
Kdy jste si uvědomila, že se chcete hudbě věnovat naplno?
Když mi bylo patnáct a ve škole jsme měli v rozvrhu přírodní vědy, cítila jsem, že bych daleko radši hrála na kytaru. Tak jsem se do toho rovnou vrhla. Psala jsem písničky, začala jsem studovat muziku a domlouvala si koncerty. Chtěla jsem vystupovat tak často, jak to jen bylo možné.
Rodiče byli nejdřív trochu skeptičtí. Máma učí, a když viděla, že mě zajímá jen hudba, byla trochu nervózní. Jakmile ale pochopili, že si to opravdu přeji a že jsem docela dobrá, začali mě naprosto podporovat.
Vaše hudba je popisována jako nevrlý electro-pop. Je to podle vás správný výraz?
Přišel s tím nějaký hudební blog, hned jak jsem vydala své první písničky. Mně se to líbilo, tak to používám také. Zní to skvěle a chytlavě. A dobře to vystihuje fakt, že jsou mé písničky na poslech veselé a člověk u nich má chuť tančit, ale texty jsou docela temné.
V posledních dvou letech vystupujete na velkých festivalech, pronikáte do rádií a podnikáte další první kroky v šoubyznysu. Překvapuje vás ten svět něčím?
Jde mi z toho hlava kolem, je to úžasné. V poslední době se dějí věci, které jsem nikdy nečekala. Baví mě pronikat do té bubliny. Koncertuji a potkávám lidi z hudebního odvětví, neustále se s někým seznamuju. Ze začátku mě to dost děsilo, nejsem moc zvyklá s lidmi mluvit, natož o sobě. Ale je to zábavné. Celé je to úplně jiné, než jsem si to představovala. Naštěstí.
Proč naštěstí? Něčeho jste se obávala?
Bála jsem se, že budu koncertovat a nikdo na mě nebude chodit. Že nikdo nebude poslouchat mé písničky. Byla jsem nesmělá a nevěděla jsem, jestli to budu umět překonat. Zjištění, že lidé chtějí mou hudbu slyšet, je ten nejkrásnější pocit.
Na začátku jsem byla opravdu hodně nervózní, ale za poslední měsíce jsem odehrála tolik koncertů, že už je to lepší. Nejtěžší je mluvení, proto píšu písničky. Můžu do nich schovat své sdělení, není to tak přímé.
Když se ohlédnete za všemi svými dosavadními koncerty, který pro vás byl největší zážitek?
Vystoupení na Glastonbury a festivalu Eurosonic. Byly to mé největší koncerty. Nikdy by mě nenapadlo, že tam budu hrát, natož tak brzy. Vylézt na pódium a říct: „Dobrý den, Glastonbury,“ bylo něco neuvěřitelného. A na Eurosoniku byla úžasná atmosféra. Hrají tam umělci, kteří zrovna prorážejí, a já tam byla s nimi. Oba koncerty byly nejkrásnější chvíle mého života.
Kdy se dočkáme vašeho debutového alba?
Nejprve vyjde v půlce června další singl a v průběhu léta další. Když se všechno podaří, chtěla bych album vydat na podzim. Pracuju na něm se svým manažerem, který je zároveň i mým producentem.