Hlavní obsah
O čem sní? „Přeji si dostatek dobré práce! Ostatní mám, tak kéž se to nemění!“ Foto: Jana Pertáková

Herečka Petra Jungmanová: Některé věci mám doufám za sebou

Známe ji z filmů a seriálů, naposledy jako exmanželku majora Strouhala ve Specialistech. Osudovým se jí stalo natáčení dramatu Den, kdy nevyšlo slunce, během nějž se seznámila s Vladimírem Dlouhým. Vzali se, porodila dvojčata, idylický vztah však přervala hercova smrt. Teď už zase prožívá šťastnější období. „Říct, že je mi padesát, mě těší!“ tvrdí Petra Jungmanová.

O čem sní? „Přeji si dostatek dobré práce! Ostatní mám, tak kéž se to nemění!“ Foto: Jana Pertáková
Herečka Petra Jungmanová: Některé věci mám doufám za sebou

Na léto jste si plánovala toulky s rodinou po republice, především putování po horách. Vyšly vaše plány?

Prázdniny byly krásné a plány vyšly. Byli jsme v Jizerských a Krušných horách, v jižních Čechách a v Krkonoších. Tam jsme si vyšlápli na Sněžku, tentokrát ale poprvé Obřím dolem a ten je nádherný. Máme překrásnou zemi.

V červenci jste oslavila kulaté narozeniny. Patříte k těm, kteří se ohlíží zpátky, bilancují uplynulé roky?

Ohlížím se zpátky ne kvůli věku, ale abych si některé věci dala do souvislostí a pochopila je.

Přemítám teď spíš o tom, čím to je, že už ke mně práce nepřichází tak pěkně pravidelně jako dřív. Ale jinak je mi hezky. Říct, že je mi padesát let, mě těší. A jsem ráda, že mám některé věci doufám za sebou.

Co oslava?

Slavili jsme na chatě s rodinou a nejbližšími přáteli. Spojili jsme to i s oslavou mých rodičů, kteří spolu prožili šedesát let. Nádhera! To je výkon, to už je důvod slavit.

Jsme narozené prakticky ve stejný den. Máte také – jako správný Rak – ráda vodu?

Vodu miluju! Užívám si jí hlavně na chatě, kterou máme přímo u Berounky. Vlezu do každého rybníka, když jsme na výletech, i do horských tůní. Letos si v nich lebedili hlavně všichni tři moji chlapi.

Překvapil vás některý z dárků či přání?

To, že jsme byli spolu, je největší dar. Jinak mě potěšily všechny dárky. Třeba mě čeká škola smyku, kterou jsem si přála projít. Nebo jsme byli s mým přítelem Láďou na víkendovém pobytu právě v Krušných horách. A dostala jsem několik voňavek, protože jsem ráda voňavá.

Letos jsme ji viděli ve Specialistech, kde hrála exmanželku šéfa týmu (Martin Dejdar). Překvapila krátkým účesem.

Foto: TV Nova

Líbil se mi seriál Stříbrná paruka (2001) o kočovných hercích podle knihy Adolfa Branalda. Točil se v nejrůznějších lokalitách Česka, jaké to bylo?

Jsem šťastná, že jsem mohla zažít tak nádherné natáčení. Pan režisér Jan Schmidt, kameraman Andrej Barla, kolegové i celý štáb, to byl soulad. A k tomu všechna ta místa – Telč, Třeboň, Holašovice… Prostě natáčení za odměnu.

Do vycházející hvězdy operety se ve Stříbrné paruce zamiluje stárnoucí ředitel herecké společnosti v podání Borise Rösnera. Jeho charisma bylo legendární. Jak se vám s ním pracovalo?

Boris čišel obrovskou energií, zažívali jsme spoustu legrace. A já se ho nebála, tak myslím, že mě bral jako rovnocennou partnerku, ač to pro mě byla jedna z prvních velkých rolí. Nadchlo mě třeba i setkání s temperamentní herečkou Dášou Bláhovou nebo s vtipným Lubomírem Kostelkou či s charismatickým panem Josefem Abrhámem.

Do té doby ne moc známá herečka okouzlila půvabem, šarmem a dramatickým uměním. Přinesla tehdy divácky vděčná romantická podívaná další nabídky?

Nevím, jestli to bylo tím, ale brzy po Stříbrné paruce jsem začala natáčet seriál Místo nahoře, po kterém se o pár let později natočilo pokračování Místo v životě.

Letos uplynulo dvacet let od doby, kdy jste se sblížila s kolegou Vladimírem Dlouhým při natáčení televizního filmu Den, kdy nevyšlo slunce. Přeskočila jiskra hned, nebo šlo o postupné namlouvání?

Myslím, že vzájemná důvěra nebo určité souznění přišly velmi brzy. Ale na vztah jsme si ještě tři čtvrtě roku počkali, než jsme si dovyřešili svoje předchozí vztahy.

Čím vás Vladimír okouzlil?

V té době téměř vším.

Jak na to období vzpomínáte?

Bylo to moc hezké období, ze kterého mi zůstalo to nejcennější – dva skvělí a zdraví synové.

Ve hře Kdo je tady ředitel? v pražském Švandově divadle má lechtivou scénu se švagrem Michalem Dlouhým. Ten za 400 repríz stihl roztrhat několik tang.

Foto: archiv Švandovo divadlo

Čtrnáctiletá dvojčata Jan a Jiří jsou podobou a povahově po kom?

Každý je jiný jak povahově, tak i po fyzické stránce. Komu jsou podobní, to asi vidíme každý jinak.

Nebyli kluci kvůli distanční výuce stále přilepení u počítače? Učíte se s nimi, nebo jsou soběstační a stačí jim zkontrolovat úkoly?

Kluci jsou soběstační i díky úžasné Montessori škole, kterou navštěvují. Letos nastoupili do devítky a čeká je příprava na další studia. Chtějí zkusit štěstí a hlásí se na konzervatoř, ale intenzivně oba přemýšlí i nad další variantou. A protože mají přísnou maminku, u počítače přilepení nejsou. Navíc rádi a dobrovolně chodí ven a sportují.

Jaký sport si oblíbili? Provozujete něco společně?

Oba se věnovali florbalu, Janík ho intenzivně hraje dodnes. Jirka chodí na airsoft a rekreačně s dědou trénuje ping-pong. Ten si s ním vždycky ráda zahraju, ale už mě často poráží. Jinak celá rodina hraje nohejbal a jsem šťastná, když mě vezmou do týmu, protože v nohejbalu jim rozhodně nestačím. Přesto ho hraju moc ráda.

V době lockdownu jste mi říkala, že se snažíte neomezovat styk s rodiči a svými blízkými. Teď už se dýchá volněji i díky očkování. Patříte k jeho zastáncům?

Rozhodně jsem neomezila kontakt s rodiči seniory a ostatními blízkými. A i když to byla někdy dřina, nepodléhala jsem tlaku a zastrašování zvenčí a užívala si spoustu radostí. Nejsem lékař, vnímám situaci intuitivně a selským rozumem. Ať se k tomu každý postaví, jak to cítí. Já zastáncem očkování nejsem.

Většinu života, dříve spíše nevědomky, teď už více účelně, pracuji na tom, abych podporovala imunitu, byla odolná. Snažím se tuto cestu nastínit i dětem. Pokud se někdo uklidní tím, že se nechá očkovat, je to jeho cesta. Ale ať do toho nenutí ostatní.

Vraťme se k herecké profesi. Za postavu Harry v muzikálu Babylon jste obdržela Cenu Thálie 1998 v kategorii opereta a muzikál. Ve kterém divadle vás můžeme vidět?

Stále hrajeme ve Švandově divadle komedii Kdo je tady ředitel? a ještě zbývá pár představení Perfect Days v divadle Palace. Nejnovější je pro mě velmi silná a myslím, že i krásná Honzlová, což je dramatizace stejnojmenného románu paní Zdeny Salivarové, kterou uvádí divadlo Rokoko.

Máte jednu z hlavních rolí v dramatu Erhart (2021), které ještě v kinech nešlo. O co jde?

Děj filmu bych nerada prozrazovala. Ale co se týká mé postavy maminky Erharta, je to velmi dramatická role. Žena na pokraji zoufalství, která se snaží dokázat, že věci nejsou takové, jakými se zdají být.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků