Hlavní obsah

Gregory Porter: Prohibice by mi nevadila

Právo, Katarína Straková

Americký jazzový zpěvák Gregory Porter vystoupí v úterý v rámci festivalu Struny podzimu na dvou koncertech v Lucerna Music Baru v Praze. Podle svých slov se těší na zdejší atmosféru starých evropských měst.

Foto: Foto archív Struny podzimu

Gregory Porter

Článek

Nikde jsem nenašla vaše datum narození. Vy ho tajíte?

Ne, ne, netajím. Narodil jsem se v listopadu 1971, na jazzmana jsem ještě poměrně mladý.

Dnešní koncerty budou vaší první návštěvou v Česku. Co jste už o této zemi slyšel?

Budete se divit, ale něco málo ano. Má velmi dobrá přítelkyně se totiž vdala do Prahy a spolu se svým manželem mi občas pošlou nějakou pohlednici. Takže si dovedu celkem přesně představit, kam jedu. Staré evropské město s krásnou architekturou.

To můžete klidně tipovat, takových měst je v Evropě nepočítaně…

Já na hazard moc nejsem. Ale máte pravdu, Evropou cestuji často, Českou republiku jsem v podstatě obkroužil. Všude je něco krásného a těším se, že poznám další historické místo. U nás v Americe takových moc není.

Ještě před několika dny jsme tu měli prohibici na tvrdý alkohol. Jak jste na tom vy, napijete se rád po koncertu jako většina muzikantů?

Ano, skleničku vína si občas dám rád, ale že bych se opíjel vodkou do bezvědomí, to ne. Kromě toho momentálně nepiju skoro vůbec, takže bát se rozhodně nebudu. Na druhou stranu, možná mi to nedá a ochutnám sklenici piva, uvidíme. Každopádně prohibice by mi nevadila.

Budete vystupovat v Lucerna Music Baru, to je klub zhruba pro tisíc lidí. Jak početné publikum obvykle míváte?

Ta tisícovka je optimální. V Paříži i v Británii jsem nedávno podobně velké kluby naštěstí naplnil, nicméně na počtu lidí nijak nebazíruji. Před pár měsíci jsem ve Státech hrál i pro deset lidí a mělo to obrovskou intimní atmosféru.

Poslední dobou je trend využívat v pop music nebo hip-hopu prvky jazzu…

Ano, to jsem si všiml. Je úžasné, co všechno se dá v hudbě vytvořit, velmi mě to baví. Víte, v muzice je nejdůležitější naslouchat. To je ten důvod, proč se jí živím. Popové písně mnoho mých jazzových kolegů považuje v podstatě za podřadný žánr. Já myslím, že to tak není. Existuje dobrý pop, vezměte si třeba Michaela Jacksona. Proti mixování nejrůznějších žánrů nic nemám, ale je důležité to nepřekombinovat.

Zajímala by vás taková spolupráce, kdyby vám ji někdo nabídl?

Ano, určitě bych to zkusil. Příležitost nikdy nepřichází jen tak.

Oblíbená je pro tato spojení jazzová skladba Feeling Good, kterou jste přepracoval na svou novou desku i vy. Její samply si vypůjčili třeba Lil Wayne, Kanye West s Jay-Z a další. Co je podle vás na ní tak speciálního?

Feeling Good je neobyčejně lyrická píseň, která má duši. Mohu říct, že patří mezi mé nejoblíbenější staré songy, takže naprosto chápu, když si ji tolik hudebníků půjčuje.

Vy jste vůbec takový milovník lásky. Vaše poslední album Be Good vyšlo na Valentýna. Byl to záměr?

Rozhodně si nepředstavujte, že bych přišel za vydavatelem a řekl: „Hele, kluci, pustíme to ven na Valentýna, ať mají holky co rozbalovat.“ Nicméně to album je o lásce, o rodině a tak dále, a když lidi z labelu navrhli termín vydání 14. února, byl to příjemný bonus.

Reklama

Výběr článků

Načítám