Článek
Skládka odpadu, opuštěná mořská pláž i tichý prales je pro Skálu místem objevování a inspirace. I banální jednotlivosti v něm dokáží rozehrát fantazii a obrazotvornost. Zdánlivé nesmysly, fikce i bizarnosti dokáže povýšit na umění, které je křehké, hravé a poetické.
Výstava v Rudolfinu však není bilancí dosavadní tvorby člena bývalé skupiny Tvrdohlaví i protagonisty tajné společnosti BKS (Bude konec světa). "Nejedná se o retrospektivu, výstavu jsem koncipoval tak, aby zprostředkovala moji radost a úžas nad fascinující rafinovaností utváření světa. Měla by to být taková procházka jednotlivými sály, které jsou řazeny tématicky a navazují na sebe formou volného asociačního řetězce," řekl František Skála.
Stromy jsou nejkrásnější sochy
Jeden z hlavních sálů Rudolfina vypadá jako obětiště primitivního kmene žijícího mimo civilizaci, obrovský obraz na stěně připomíná saharské pravěké malby a stromy zbavené kůry posvátné objekty neznámého kultu. Chybí tu snad jen tlukot černošských bubnů a uříznuté lidské hlavy. "Stromy samy o sobě jsou nejkrásnější sochy," tvrdí Skála.
Zcela fascinující jsou drobné hlavičky lidí, které si divák prohlédne pod speciálně nasvětlenými zvětšovacími skly. Skála je vytvaroval z postupně sesychajících částí mořské řasy. Sama technologie je v tomto případě malým řemeslný zázrakem. Některé z tváří působí jako karikatura od Daumiera, jiné mají v sobě vznešenost staroegyptské královny Nefertiti, jak ji zachytil sochař Thutmose. Řemeslné mistrovství i velké umění se tu spojují v jedinečný celek.
Neméně působivé jsou drobné sochařské caprichos - rozmary ve vitrínách sestavené z nejrůznější věcí a přírodnin.
Nalezené předměty se staly tématem moderního umění už v jeho počátcích, důkazem jsou četné objekty dadaistů, kubistů a surrealistů. Jejich nápady byly natolik imponující, že tu zbylo málo prostoru pro další kreativitu.
Kabinet kuriozit
A přesto František Skála dovede vymyslet něco odlišného a originálního. Má v tomto ohledu spíše blíž k manýristickým kabinetům kuriozit, ale i ke starým Keltům s jejich jedinečným propojováním světa lidí a přírody. Zatímco některá díla vystavená v Rudolfinu působí jako improvizace na pouhé jedno použití, právě tyto unikáty by se daly postavit vysoko na věčný oltář umění.
Skálova výtvarná filosofie může být pro někoho i velmi cizí, a to zejména svým zvláštním podivínstvím. V nudě, jakou divákům nabízí většina současného umění, se rozhodně postaral o inspirativní podívanou, jejímž mottem je přesvědčení, že krása světa se skrývá v každé jednotlivosti a stačí ji jen výtvarně objevit.