Článek
Data přinesl čerstvý průzkum agentury MindBridge pro finanční skupinu Partners. Zúčastnilo se ho 800 respondentů ve věku 30 až 60 let, kteří žijí v partnerství či manželství a alespoň jeden z nich má vlastní dítě nebo děti z předchozího vztahu.
Vyplynulo z něj například, že v rodinách, které vychovávají potomky z předchozích vztahů, pozoruje zvýhodňování vlastních dětí 29 procent žen a 14 procent mužů. Takových rodin je v Česku 130 tisíc.
„Obecná představa o spravedlnosti nemusí oběma partnerům stačit. V sešívané rodině je potřeba konkrétně pojmenovat, co se financuje společně, co zůstává závazkem biologického rodiče a jak se bude rozhodovat o mimořádných výdajích na děti,“ komentovala průzkum finanční poradkyně Partners Stanislava Lišková.
Kolik partnerka dostává nebo platí na výživném, nevědělo 24 procent mužů, u žen to bylo méně, 11 procent. V průměru napříč muži a ženami to odpovídá 17 procentům. Dalších 13 procent dotazovaných zase přiznalo, že neví nebo si není jisto výší dárků a dalších úhrad pro děti partnerů z dřívějších vztahů.
Výši výživného v Česku zákon přesně nestanovuje. Rodiče se na částce mohou domluvit sami, jinak rozhodne soud podle potřeb dítěte a příjmů a majetku obou rodičů. Ministerstvo spravedlnosti nabízí jen orientační tabulku podle věku dítěte, pro soudy ale není zavazující. Podle statistik projektu VašeVýživné.cz činily průměrné měsíční alimenty v roce 2024 zhruba 3 200 korun na dítě.
Finanční záležitosti nejsou v sešívaných rodinách tématem číslo jedna, patří ale mezi tři nejčastěji řešené. Rozdílný přístup k výchově dětí řeší občas nebo často 40 procent domácností, následují domácí práce s 37 procenty a finance s asi 35 procenty.
Proti loňskému průzkumu se četnost jednotlivých sporů v sešívaných rodinách zásadně neliší od ostatních párů.
„Peníze v sešívané rodině nejsou jen peníze. Často se stávají odpovědí na otázku, kdo do rodiny skutečně patří a kdo koho má rád. Muži a ženy přitom mohou oba pravdivě popisovat stejnou domácnost, jen ji vidí z jiného místa,“ řekla psycholožka Markéta Šetinová.
„Ten, kdo je blíž každodenní péči, si zpravidla dřív všimne drobných nerovností, kdo platí obědy, komu se koupí boty nebo komu se řekne ne,“ dodala.
Rodiny by se podle ní neměly snažit o absolutní rovnost, ale otevřeně si domluvit principy spravedlnosti.
Tři čtvrtiny sešívaných rodin hospodaří přes dva oddělené účty, jeden společný účet využívá 25 procent domácností. Z párů s oddělenými účty jich 58 procent přispívá na společný provoz podle výše příjmů, 42 procent rozděluje výdaje rovným dílem. Současný model hospodaření vyhovuje přibližně osmi z deseti respondentů.
„Nejdůležitější není společný účet, ale společná dohoda, které oba partneři rozumějí,“ dodala Lišková.
