Hlavní obsah

Festival dokumentů byl ve znamení střední Evropy

Novinky, Michal Procházka, Právo

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

JIHLAVA

Sedmý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu skončil v úterý v Jihlavě. Letos se tu představila především domácí nastupující generace filmařů stejně jako současná dokumentární tvorba střední Evropy.

Článek

Při slavnostním zakončení byly předány ceny, poprvé i v nové soutěžní středoevropské sekci Mezi moři, o kterou se rozdělili hned dva filmaři. Porotu zaujal Tomáš Hejtmánek s filmem Sentiment a Slovák Peter Kerekes se strhující filmovou esejí 66 sezón, která pojednává o osobních osudech i národních dějinách viděných lidmi z košického bazénu.

Sentiment je vzpomínkou na Vláčila

Zatímco 66 sezón lze považovat za snad nejlepší film letošní Jihlavy, náladový snímek druhého laureáta Tomáše Hejtmánka je spíše sebestřednou rekonstrukcí osobních rozhovorů, jaké vedl autor s legendou české kinematografie Františkem Vláčilem těsně před jeho smrtí. Před kamerou jej zde ztělesnil herec Jiří Kodet. Při neklidné projekci Sentimentu pak režisér Hejtmánek dokonce sám vyvedl jednoho rušícího diváka z kinosálu.

Domácí soutěž Českou radost vyhrála mladá filmařka Lucie Králová za druhou část svého Diptychu Zlo pověstné dítě a Cenu diváků si odnesla další představitelka nastupující generace Erika Hníková za zábavnou, konfrontační ale také trochu prvoplánovou společenskou esej Ženy pro měny. "Chtěla jsem točit o tom, jak reklama, ženské časopisy a současný kult krásy ovlivňují chování žen," uvedla svůj film autorka.

Prostor pro experiment

Festival potvrdil, že se organizátoři snaží spíše hledat nové tvůrce a dávat prostor experimentům a neotřelému filmovému myšlení než zvát osvědčené autory, kteří dnes točí klasické a někdy sterilní "televizní dokumenty". Kolekci filmů, které nabídl, proto nelze považovat za vždy vyrovnanou. Na druhou stranu mnoho projekcí letos ukázalo, že u nich již nemá smysl mluvit o "filmu dokumentárním" a že podobné dělení kinematografie ztratilo svůj význam. Spíše než o filmová svědectví totiž šlo o filmové eseje, publicistické i sociologické rozpravy nebo rovnou snímky na pomezí dokumentu a hrané kinematografie.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám