Článek
Kdy Rok hada začne a co by měl přinést?
Začne přesně 10. února. Každý rok čínského kalendáře nese jisté zvířecí znamení, z nichž každé přichází v malém cyklu jednou za dvanáct let a ve velkém jednou za šedesát let. Signalizuje energii času a pohybu a nikdy není stejné. Had nyní přichází v elementu vody.
Projeví se to v programu Songfestu.cz?
Samozřejmě. Festival uvítá Rok hada jako nový čas. Souvisí s tím i jeho dramaturgie. Nová energie Roku hada přináší jemnost, plynulost a vede k lásce. To všechno se v programu odrazí. Výběr hostů navíc vychází z několika faktorů. Jejich muzika musí být kvalitní, zajímavá a pestrá.
Podle čeho určujete hudební kvalitu?
Kvalitní hudba je kontaktní a má dobrou energii. Když ji člověk poslouchá, dodává mu sílu. Posluchač po ní nesmí mít špatný či roztříštěný pocit, její energie je pevná a jednolitá.
Koho jste tedy pro letošek na Songfest.cz podle těchto měřítek vybrali?
Duchovním otcem festivalu je herec Jaroslav Dušek, který je symbolem dobré energie. Podobnou energii přinese do Paláce Akropolis v Praze 24. ledna i vynikající skupina Clarinet Factory. V Hradci Králové a Plzni se představí Petr Nikl, v Českých Budějovicích zase jedinečný hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal. Je eso ve svém oboru, nemá konkurenci. Vysoká technika a procítěnost jsou v jeho hře dokonale propojeny.
A do Českého Krumlova jsme jako hlavního hosta pozvali Pavla Šporcla. Mimochodem, osobně jsem se s ním hudebně setkala v roce 2010 v Číně na výstavě Expo v Šanghaji. Společně s pianistou Emilem Viklickým jsme koncertem zahajovali Český den.
Co by si měli diváci z koncertů na Songfestu odnést?
Energii a naději v nový příchozí čas. Měli by si odnést víru v to, že všechno dobře dopadne. Načerpat by ji měli i v doprovodném programu, který bude každý den v daném městě probíhat od tří hodin odpoledne do večera. Nabídne tvůrčí dílny pro děti i dospělé, možnost zhlédnout vystoupení exotických tanečníků či ukázky bojových umění. V provozu bude také čajovna a bude možné ochutnat speciality východu.
Narodila jste se v Číně, ale od roku 1992 žijete v Praze, kde máte rodinu, práci i zázemí. Mají čínská a česká kultura něco společného?
Obě mají dobrou energii. Pocházím ze severovýchodní Číny a místo, kde jsem se narodila, leží na rovnoběžce, která protíná Českou republiku. Proto se v Česku cítím dobře. Češi jsou otevření a mají rádi nové a kvalitní věci. Když jim něco připadá podezřelé, nepřijmou to. Jakmile ale zjistí, že je jim nabízeno něco kvalitního, tak si pro to přijdou. Číňani jsou stejní.
Je dobré čínskou a českou kulturu propojovat?
Není to v pořádku, protože vůbec nejde o to, aby se tyto kultury spojily. Zkoušela jsem to deset let a vím, že to nejde, respektive to jde ztuha. Dnes se spíš stavím za to, že je důležité oběma kulturám umožnit, aby se potkaly. Má smysl jim vytvořit prostor.
Představujete u nás čínské umělce?
Ano, snažím se v Česku představit autentické čínské umělce. Ne akademické profesionály, ale lidi z folklóru. Je to jeden z důvodů, proč se do Číny často vracím. Kontaktuju je tam a zvu do Čech. Stejně tak se ale snažím představit české umělce v Číně. Před několika lety jsem tam například koncertovala s Vladimírem Václavkem.
V těchto dnech vychází kniha Hlas a dech čínské zpěvačky, ve které vás představuje spisovatelka Pavlína Brzáková. Čím je kniha zajímavá?
Pavlína Brzáková jezdí mnoho let na Sibiř a zabývá se tamní kulturou. Já pocházím z čínské Sibiře, a tak není náhodou, že jsme se u tvorby knihy setkaly. V první části je můj příběh od dětství až po dobu, kdy jsem se vydala po cestě za niterným hlasem. Druhá část je o technikách správného dýchání s konkrétními příklady. Pavlína Brzáková mi rok kladla otázky a já jí na ně trpělivě odpovídala. Tak ta kniha vznikla.