Článek
V hudebním rejstříku má takové hity, jakými nesporně jsou Don"t Let The Sun Go Down On Me, I"m Still Standing, Nikita či jeden z nejlépe se prodávajících singlů v hudební historii Candle In The Wind. Přičtěme k tomu, že sám zpěvák a pianista s podivnou čapkou na hlavě je působivá osobnost, kterou nelze v hudebním průmyslu přehlédnout.
Otevřeně se hlásí k homosexuální orientaci, občas tropí skandálky na večírcích, chodívá výstředně oblečený, nosívá podivně tvarované brýle a v minulosti se například podezřele rychle zapojil do truchlení za tragicky zesnulou princeznou Dianou.
Jeho aktuální album Peachtree Road předkládá posluchačům tucet utěšených kompozic, z nichž vyvěrá pro Eltona Johna typický skladatelský poklid. Nejsou to ovšem obvyklé plačky, jak jsme si u něho v posledních letech museli zvyknout. Přes svou volnost skladby přinášejí potřebné vzrušení, jež tvůrce vložil především do patrného stylového poskakování a také nástrojového obsazení.
Kolekce na první poslech vyhlíží trochu jako sbírka country písniček. Porch Swing In Tupelo se k americkému venkovskému stylu hlásí takřka žákovsky. Zpěvák, jsa si toho jistě vědom, vyvažuje countryovou atmosféru kolekce například popsoulovou All That I"m Allowed, která má až vánoční náladu, či bluesovou baladou My Elusive Drug.
Že na desce hraje prim piano, sotva někoho překvapí. Ze je volná až utahaná, rovněž. Třeba ale přiznat, že z ní pořád ještě vyvěrá obrovská chuť svobodně tvořit, zpívat co to dá a být součástí cirkusu zvaného šoubyznys. V tom je její největší síla.
Elton John: Peachtree Road
Universal Music, 52:07
