Článek
První tři desky byly trilogií inspirovanou pohanskou runovou abecedou futhark, ukrývající moudrost severských národů. Nové skladby plynule pokračují ve zkoumání témat, jež Selvika fascinují. Vystoupení kapely Wardruna oznámil festival Colours of Ostrava, jenž by se měl konat v polovině července.
Vaše kapela dělá velmi specifickou žánrovou muziku, přesto si dokázala najít svou cestu do popkultury. Mimo jiné díky vaší spolupráci na soundtracku k seriálu Vikingové či hudbě pro videohru Assassin's Creed Valhalla. Tušil jste v začátcích, že s hudbou Wardruny můžete oslovit tak široké publikum, jaké ji dnes poslouchá?
Rozhodně to nebylo mou ambicí. Vždy jsem jen chtěl dělat takovou hudbu, jakou chci sám poslouchat. Nečekal jsem ale, že osloví tak velké množství lidí.
Vzpomínám si ovšem, že když jsem dával lidem ze svého okolí, ať už šlo o rodinu, nebo blízké kolegy z hudební branže, poslechnout první nahrávky, reagovali na ně velmi silně. Takže jsem mohl ten potenciál tušit. Vnímal jsem náznaky, že skladby posluchače oslovují.
Před založením skupiny Wardruna jste působil v tvrdších kapelách. Mimo jiné v metalových Gorgoroth. Co vás lákalo na novém směru, jímž jste se vydal?
Metalu jsem se předtím věnoval mnoho let. Když jsem ho začal opouštět, nešlo o nic osobního, spíš o umělecký vývoj a touhu po novém vyjádření. Chuť tvořit něco bližšího vlastnímu srdci byla silnější. Proto jsem ostatních projektů zanechal a pustil se do nového dobrodružství.
Cítil jsem potřebu věnovat se interpretaci starodávných příběhů severských kultur. Přál jsem si, aby vznikla hudba, která se jimi bude zabývat a zároveň bude celistvě pracovat s relevantními nástroji, zvuky a s jazykem. Měl jsem pocit, že tu něco takového být prostě musí. Vlastně jsem to pro sebe potřeboval.
Co vám téměř dvě dekády této práce, která zahrnuje kromě tvorby rozsáhlé rešerše a studium historických pramenů, daly?
Víc, než dokážu vyjádřit. Neumím od sebe oddělit svůj vlastní život a ani není důvod, abych to dělal. Kapela je můj život. Mám pocit, že jsem se za dobu, co existuje, velmi posunul. A to jak osobně a v oblastech, které zkoumám, tak i po hudební stránce.
Je to dlouhodobý proces. Pořád se snažím dostávat hlouběji pod povrch a každý den nacházet něco nového. Mám pocit, že každá nová písnička je svým způsobem samostatný iniciační rituál, který vede k dalšímu poznání a pochopení.
V minulosti jste vyráběl a nechával si vyrábět repliky historických, dnes již nepoužívaných hudebních nástrojů. Vznikly pro nové album další?
Stále mi přibývají další staré nástroje. Na novém albu zní některé, které jsem nikdy předtím na nahrávce nepoužil. Patří ovšem ke stejným druhům jako ty, které už naši posluchači z dřívějška znají. Pořád mě baví zkoušet různé variace. Jejich objevování je neustále pokračující proces.
Fanoušci vás znají pod uměleckým jménem Kvitrafn, zatímco nové album se jmenuje Kvitravn. Obojí znamená Bílý havran. Je rozdíl v jednom písmenku v něčem důležitý?
Není v tom podstatný rozdíl. Dnes by většina lidí užila variantu s písmenem v, f je spíš archaické. Před lety jsem se rozhodl psát f z nějakých zvláštních intuitivních pohnutek. Nyní jsem použil jiný pravopis, protože album není pojmenováno po mně a chtěl jsem to nějak symbolicky odlišit.
Takže interpretace, že jste album pojmenoval Kvitravn, protože se vás nějakým způsobem osobněji dotýká, je mylná?
Rozhodně. Tohle album není o mně. Havran je velmi zásadní symbol norské mytologie. Pokud by Norové měli svůj totem, stoprocentně by na něm byl havran. Ostatně je to zvíře důležité pro mnoho kultur. Posel mezi světy a zvířecí ztělesnění lidské mysli a paměti.
Navíc je to bílý havran, což má také v různých kulturách silnou symboliku. S albínskými zvířaty jsou často spojená nejrůznější proroctví. Často jde o změnu, naději nebo nějakou formu osvícení.
Zdá se mi, že váš zdroj inspirace se možná posunul od historie více ke spojení s přírodou.
Neřekl bych, protože příroda byla vždy v samotném jádru naší hudby. Zkoumal jsem runy, které jsou s přírodou silně spjaty. Reprezentují přírodní svět nebo náš vztah k němu. Takže bych spíš řekl, že jen pokračuji stejným směrem. Spíš nyní víc zacházím do detailů a vlastně i do světa lidí. Zajímám se o vztah lidí ke světu a o jejich sebepojetí. To je vlastně asi to, co novým skladbám dodává osobnější ráz. Je o lidech, a proto jsou texty v první osobě.
A ještě bych chtěl něco říct k té zmiňované historii. Ano, soustředím se na věci, které pocházejí z dávných časů, ale vždy mě zajímá jejich vztah k dnešku. Zajímá mě to, co je stále platné, a tím pádem jde spíš od nadčasová než historická témata. Kdyby k nám už dnes nepromlouvala, nemělo by cenu o nich zpívat.
Narazila jsem na vaše společné vystoupení s norskou zpěvačkou Aurorou, jež je v Čechách oblíbená. Jaké bylo s ní spolupracovat?
Je přírodní živel a divoké a citlivé stvoření, což se odráží v její hudbě. I když děláme úplně jinou hudbu než ona, cítím v našich tvorbách jistou podobnost. Máme každý svůj formát, ale podle mě je zde určité spojení, proto bylo obrovské potěšení s ní spolupracovat. Doufám, že by se to v budoucnu ještě mohlo opakovat. Byl bych moc rád.
Může se vám hodit na Zboží.cz: