Článek
A to v podání Miroslava Donutila, jehož „ano“ na nabídku hlavní role prý rozhodlo o tom, jestli se licence do Česka vůbec koupí.
Neobratným protivou a ironikem, který naštve lidi, kamkoli přijde, sice hlavní postava v novince veřejnoprávní televize zůstala, ale zdá se, že převedením do českého prostředí se ze seriálu zároveň ztratil ne zrovna bezvýznamný díl autorské a režijní lehkosti a sarkasmu.
Zato z českých vztahových komediálních kusů na pokračování přivanulo trochu toho ducha pospolité švandy a rozšafnosti – a venkovští pacienti doktora Martina vykročili srdci českého diváka vstříc. Rozdíl to je na pohled sice nevelký, ale ukazuje, že sebeironie zdejšímu publiku asi moc nevoní.
S důvodem, proč se veřejnoprávní televize rozhodla točit i licenční seriály, se její vedení netají: nejsou lidi. Přesněji řečeno – dostatek scenáristů. Dalo by se dodat, že nejspíš ani moc času neboli peněz na vypiplání látky až k úspěšnému konci.
V případě licence tedy může Česká televize těžit z toho, že náročnou přípravu už udělal někdo jiný, a tvůrci pohybující se v hotovém úspěšném kusu si sáhnou na zvládnuté řemeslo. To je jedna z možností, jak postupně překonat i onen zmiňovaný nedostatek zkušených scenáristů.
Český Doktor Martin se však svým vyzněním spíš přiblížil úrovni domácí komerční konkurence, což je s podivem, protože zrovna na tu se podle slov svého ředitele Petra Dvořáka Česká televize ohlížet nechce.
Ať už je za tím tvůrčí záměr nebo meze, vzato čistě pragmaticky a z obchodního hlediska, „chyba“ to nebude. A navíc – seriál i tak předčí lecjakou tuzemskou seriálovou výplň vysílacího času.
Jenže když k výhradám připočteme i nadbytečnou ochotu režiséra Petra Zahrádky vzít, co kdo z herců přinese, je té nevyužité příležitosti prostě škoda.