Hlavní obsah

Do kin přichází malý americký snímek Nezvaný host

Nezvaný host jsou dva filmy v jednom. Prvním je hezký citlivý příběh o hledání životní nitě v pokročilém věku. Druhý pak místy křečovitá agitka proti americké politice vůči přistěhovalcům. Profesor Walter Vale učí ekonomii na univerzitě. Respektive má jednu přednášku, jejíž obsah se už spoustu let nemění. Když po něm někdo něco chce, vymluví se, že píše knihu. Nemá samozřejmě ani řádku.

Do kin přichází malý americký snímek Nezvaný host

Walterova manželka, hudební virtuoska, zemřela a on se marně snaží svůj život vyplnit alespoň tím, že bere kurzy hry na klavír. Ovšem lektory a lektorky střídá rychleji než ponožky. Nežije, přežívá se sklenkou červeného vína v ruce.

Ze stereotypu ho vytrhne až pozvánka na vědeckou konferenci v New Yorku. Ne že by něco publikoval, jen spolupodepsal práci své kolegyně a ona nemůže jet.

Walter dorazí do svého newyorského bytu, kam už několik let nezavítal, a setkává se tu se dvěma nezvanými hosty, kteří jsou ve Státech nelegálně: Tarekem ze Sýrie a Zainab ze Senegalu. On hraje v jazzové kapele na djembe (buben afrického původu), ona prodává ručně vyráběné šperky na trhu.

Dvě dějové linie

A právě tady se film pomyslně rozděluje. Jedna linie pokračuje Walterovým směrem. Objevuje nové rozměry vlastní osobnosti, zjišťuje, že jsou věci, za které se vyplatí bojovat i proti silnější přesile. A že i neúspěch z vás může udělat lepšího člověka.

Tareka později zatknou, ocitá se v detenčním zařízení a druhá linie až příliš popisně představuje, jak to v něm chodí. Že vás mohou v okamžiku převézt na druhý konec Spojených států, nepustí vás na denní světlo, natož abyste mohl hrát na djembe i tady. Je jasné, co tím chtěl režisér Thomas McCarthy říct, že není republikán a že se mu nelíbí, jak vláda USA nakládá s ilegálními přistěhovalci.

Jediný výraznější svorník obou linií nabízí poněkud širší interpretace. Snímek podle ní ukazuje, že se život typického Američana obohacuje vlivem jiných kultur a jiných pohledů na svět. Vyjádření této myšlenky je výraznou, ale po hříchu jedinou ambicí filmu.

Ovšem když se na to budeme chtít dívat pozitivně, je to pořád o jednu ambici víc, než měl předchozí McCarthyho Přednosta, ne zrovna originální, ale rovněž milý snímek ze škatulky amerických nezávislých filmů o setkání outsiderů na malém městě.

Kvalitní  hudba od Kaczmareka

Nezvaný host má ale navrch ještě dvě přísady, které ho pozvedávají o několik kvalitativních úrovní. Tou první je hudba, na které se podílel i Jan A. P. Kaczmarek (jenž poněkud nespravedlivě nedostal Českého lva za film Karamazovi) a která svižně a vkusně proklouzává mezi klasickými motivy a africkým etnem.

Druhou je výkon Richarda Jenkinse v roli Waltera. Naprosto zaslouženě si za ni vysloužil nominaci na Oscara, zvládl přerod své postavy s bravurou, budí zúčastněný úsměv svou snahou hrát na djembe i okouzlit Tarekovu matku, která se znenadání zjeví v ději.

Každopádně McCarthyho tvorba nabírá pozitivní směr, točí divácky vstřícné filmy, a když při příštím popisu detenčního centra použije i jiné prostředky než monology jedné z postav, zaslouží si ještě o něco pozitivnější recenzi.

 

Nezvaný host
USA 2007, 104 min.
Režie a scénář: Thomas McCarthy,
hudba: Jan A. P. Kaczmarek, hrají: Richard Jenkins, Haaz Sleiman

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků