Článek
V případě úvalské skupiny je to poznámka na místě. Její vokální schopnosti se v posledních letech výrazně zlepšily. Obšťastňuje jimi jednoduché popěvky, jejichž silou je slovanská melodičnost, rocková přímočarost a schopnost navodit atmosféru hlubokého smutku či radosti.
Výjimečný koncert bez obvyklého tempa
Záznam koncertu má sváteční atmosféru: Divokej Bill hrál samostatný koncert v Lucerně poprvé. Bylo vyprodáno, nervozita z muzikantů odcházela pozvolna a škoda, že svižnějšímu tempu bránila dramaturgie večera, jež na pódium zvala řadu hostů.
Úspěšná skupina, která vyprodává sály v celé zemi a táhne diváky i na letní festivaly, na záznamu odhaluje i svou největší slabinu: vede mnoho řečí o ničem. Kdyby kytarista a zpěvák Vašek Bláha některé skladby uváděl jen tím, že prozradí jejich název, tempu koncertu by to rozhodně prospělo. Ani v krásné písničce Cesta nebylo třeba v mezihrách neustále opakovat "No a co má bejt" a Broukovi (který na CD chybí) by se bez přiznávky lásky k "hulení" dýchalo jistě lépe.
Přesto převažují klady. Divokej Bill ušel pořádný kus cesty. Zvolil tu poctivou, svou momentálně dobrou pozici na české hudební scéně si vydřel na mnoha koncertech. Dokázal v sestavě osmi lidí zachovat soudržnou partu, a nyní za to sklízí úrodu.
Divokej Bill: Lucerna (CD, DVD)
EMI, 71:39 (na DVD klipy a bonusy)