Hlavní obsah

Divadlo i diváci bez komunikace strádají

Právo, Radmila Hrdinová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Teoretik divadelního umění Ivo Osolsobě v jedné ze svých stěžejních statí pojmenoval dramatické umění jako komunikaci komunikací o komunikaci, nicméně i laickému divákovi je jasné, že divadlo bez porozumění hlediště s jevištěm prostě nefunguje. Že to bývá častý problém festivalů s mezinárodní účastí, potvrdil i druhý den Divadla v Plzni.

Foto: Attila Takácz

Tamás Keresztes v Bláznových zápiscích předvedl stominutový herecký koncert.

Článek

Maďarštinou vládne v našich krajích jen málokdo, přitom maďarské divadlo má vynikající úroveň a jeho inscenace se právem objevují na každém festivalovém ročníku. Jsou-li ovšem založené do značné míry na textu, nastává pro diváka dilema, zda se má proměnit v čtenáře obsáhlých titulků a ztratit tak cenný čas, který by raději věnoval hercům, anebo riskovat ztrátu porozumění mluvenému textu a vychutnat si raději skvělé herecké umění maďarských aktérů, byť s tímto citelným omezením.

V Plzni k tomu letos přistoupila i nečitelnost českých titulků, jež provázela jak Zločin a trest maďarského Vígszínházu, tak i Bláznovy zápisky v podání charismatického herce souboru Katona József Színház Tamáse Keresztese, jenž v roli carského úředníčka Popriščina předvedl virtuózní hereckou studii. Titulky ale byly opět dosti nečitelné a luštit je znamenalo únavnou ztrátu času.

Nejde ovšem vždy jen o titulky. Polský soubor TR Varšava uvedl ve čtvrtek večer na festivalu inscenaci Holzwege (Slepá ulička) o osudech minimalistického skladatele Tomasze Sikorského, inzerovanou jako kombinaci divadla a koncertu. Namísto podobenství o skutečném či sporném talentu i lidských kvalitách tvůrčí osobnosti ale inscenace nabídla jen divadelně úmorné pitvání se v okolnostech skladatelovy smrti přerůstající v jeho zřetelnou adoraci.

Postupně opadající zájem publika byl v hledišti téměř hmatatelný a nedokázala ho spasit ani jevištní přítomnost skladatelova souputníka a přítele Zygmunta Krauzeho, který v závěru zahrál brilantně jednu ze Sikorského skladeb. Toto, v Polsku (i podle citovaných kritik) vysoce oceňované dílo, v Plzni narazilo na zřetelnou komunikační bariéru. Snad to další festivalová představení napraví a komunikace komunikací o komunikaci se opět utěšeně rozběhne.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám