Článek
Postavit vedle sebe výrazné hmotné objekty a intimní fotografické obrazy nebývá pro takto pojaté výstavy typické. Na první pohled jde totiž o příliš odlišné výtvarné formy. Přesto si na takovou kontradikci kurátor Petr Vaňous troufl a postupoval podle teze antických stoických myslitelů. Totiž že slabší důvod je možné udělat silnějším a využít jej ve svůj prospěch.
Proto je koncepce výstavy pomyslně pojatá jako vzájemný dialog mezi dominantní betonovou hmotou masivních, často na první pohled neuchopitelných skulptur s výrazně symbolickými vzkazy na rozvěšených fotografiích. Jako by lidé, kteří se zjevují na Pinkavových obrazech, doslova v plné nahotě (ve své niterné zranitelnosti a odhalené tělesnosti) levitovali v betonových kulisách moderních a zoufale odcizených aglomerací. S touto ideovou koncepcí dokonale koresponduje i chladný interiér galerie. Dvojice velkoformátových černobílých aktů dívky a mladého muže nazvaných Adam a Eva (1994) evokuje biblické téma.
Osudová ruka s plamenným mečem je nemilosrdně vyhnala nahé a bezbranné z ráje do syrové betonové džungle. Hned naproti nim stojí ve své majestátnosti hmotný objekt Něžné prefabrikáty – Bunkr, varianta III (z roku 2006), jenž dává vyhnancům na odiv svou převahu a zároveň je vítá v drsné realitě skutečného světa.
Název výstavy Vitální kolaps lze vysvětlit jako živelný a zároveň také iracionální kolaps naší současné civilizace. Nebo také jako absolutní zamrznutí všech životních funkcí jedince v naší postmoderní realitě. Každý z vystavených artefaktů je také možné chápat jako metaforickou otázku týkající se smyslu naší existence uvnitř všeobjímajícího makrokosmu.
Může se vám hodit na Firmy.cz: