Hlavní obsah
 

Dan Brown pro Novinky.cz: Do Prahy vezu dílo, na kterém jsem pracoval třicet let

„Do Prahy vezu Divokou symfonii,“ říká v rozhovoru pro Novinky.cz americký spisovatel Dan Brown. Muž proslulý knihami o andělech, démonech a záhadách je totiž i vynikající hudebník a skladatel. Do notové podoby převedl svou poslední knihu inspirovanou světem zvířat. Uslyšet ji můžete na unikátním koncertě v Praze. Dan Brown na něm bude předčítat.

 
Dan Brown pro Novinky.cz: Do Prahy vezu dílo, na kterém jsem pracoval třicet let

 

Jste známý knihami, které zachycují tajemství, většinou ta historická. Jenže vaše první symfonie je o přírodě. Byl to váš nápad udělat z knihy koncert?

Ano, tahle myšlenka mě napadla, když jsem byl o dost, o dost mladší. Je to tak třicet let. Moje máma byla hudebnice, pianistka, a já jsem taky hrál odmala na piano, klasickou hudbu jsem miloval. Chtěl jsem proto udělat něco z klasické hudby pro děti. Vyrostl jsem na Péťovi a vlkovi (skladba Sergeje Prokofjeva – pozn. red.), na zvířatech. Zkusil jsem napsat něco podobného, co by si děti užily.

Jak dlouho jste symfonii skládal?

Trvalo mi to těch 30 let. S nějakými těmi přestávkami. Ta druhá část projektu, jeho dotažení, to mi trvalo asi rok.

A jak dlouho jste psal knihu?

To bylo asi podobné. Něco z ní jsem udělal hodně, hodně dávno, zbytek jsem dopsal za několik měsíců.

Vím, že z ní budete na pražském koncertě číst úryvky. Jak dlouho budete na pódiu?

Myslím si, že celý koncert trvá pětačtyřicet až padesát minut, což je bezva pro děti. Je to dostatečně dlouhé, ne však zas až moc. Bude to pěkné, sál je krásný... Nemůžu se dočkat!

Dan Brown se v Praze představí jako hudební skladatel.

Foto: Soukromý archív Dana Browna

Hlavním tématem symfonie je království zvířat. Je tam také nějaká část věnovaná vašemu milovanému labradorovi?

Winstonův obrázek je v mé knize. Na mém autorském snímku.

Ano, je, všimla jsem si.

Ale v symfonii žádný pes není.

A na jaká zvířata se tedy mohou posluchači těšit?

Na klokany, divočáky, hrochy, slony, netopýry i na další zvířata.

„Rád jsem velmi vizuální“, to jsou vaše slova. Byl to i ten důvod, proč jste se rozhodl knihu pro děti napsat?

Je. Víte, když jsem vyrůstal, neměli jsme doma televizi. Rodiče ji nechtěli. Četl jsem tak dětské knihy, miloval jsem i ty obrázkové. Třeba od Dr. Seusse (Theodor Seuss Geisel (1904–1991) byl americký spisovatel knih a básní pro děti a karikaturista – pozn. red.).

Četl jsem tyhle dětské obrázkové knihy a poslouchal máminy desky s klasickou hudbou. Proto jsem taky chtěl vytvořit obrázkovou knížku, při jejímž čtení slyšíte hudbu, a vše se vám pak spojí. Dost jsem se u toho bavil.

Vím o vás, že na piano sám hrajete.

Ano, to hraju.

Jak často?

Každý den. Hrál jsem ještě před pěti minutami, než jsme začali rozhovor.

Jak dlouho jste hrál?

Tři minuty...

Tři minuty?

Sice jsem pospíchal, ale potřeboval jsem si trochu vyčistit hlavu.

Tom Hanks v Šifře mistra Leonarda.

Foto: Falcon

Dvě vaše knihy byly také zfilmovány. Viděl jste ty filmy?

Ano, viděl.

Jak se vám líbily?

Výborně jsem se bavil. Je ovšem pravdou, že mé knihy jsou opravdu složité. A z každé z nich měl vzniknout dvouhodinový příběh. Myslím si, že Ron Howard (režisér Šifry mistra Leonarda a Andělů a démonů, 2006 a 2009 – pozn. red.) a Tom Hanks odvedli fantastickou práci. Jsem poctěn, že jsem s nimi mohl spolupracovat...

Navíc teď jde v televizi seriál podle mé jiné knihy, Ztraceného symbolu. Jsem si jistý, že bude dostupný i u vás... Pracovat na něm byla taky zábava. Dostal jsem na vyprávění svých příhod o dost více prostoru.

O tom seriálu vím. Kolik epizod jste viděl?

Četl jsem všech deset. Viděl jsem zatím pět. Ovšem sledoval jsem denně také natáčení. Sledoval jsem, co právě dělají. Takže představu, jak seriál vypadá, mám.

Rád se takto účastníte natáčení?

Víte, je to zajímavé, zábavné. Já nic o natáčení filmů nevím, když na natáčení jdu, jsem tam jako turista. Vážně. Jen se koukám.

Řekl jste: jsem turista. Jak dlouho zůstanete v České republice?

Budu u vás týden.

Aha, jen týden. A budete mít s sebou seznam, co musíte u nás udělat, stihnout?

Ano, budu. Ale nic vám o něm neřeknu, protože bych vám napověděl, co bych mohl dělat a co bych třeba mohl zkoumat... Ale na seznamu jsou samozřejmě i turistické položky: podívat se na Karlův most, na orloj, podívat se na další tajemná místa...

Zůstanete jen v Praze, nebo pojedete i mimo ni?

Zůstanu v Praze, ale ještě nevím, kde budu bydlet.

Vím, že jste ranní ptáče. Vstáváte velmi brzy ráno, konkrétně ve čtyři. V kolik chodíte spát?

Do postele chodívám tak šest hodin předtím, než vstávám. Spím tak šest hodin. Kolem desáté večer uléhám, vstávám ve čtyři.

To vám stačí?

Ano, protože vstávám přirozeně. Ani si nenařizuju budík. Občas mě napadá: měl bys víc spát kvůli očím, jimž se to nepozdává. Snažím se psát denně. I když poslední měsíce byly velmi rušné, měl jsem hodně práce ohledně symfonie... Přesto se snažím rytmus denního psaní dodržovat.

Právě nyní pracuji na svém dalším románu s Robertem Langdonem. Jsem do něj zcela ponořený. Je na psaní dost těžký, protože jeho děj je složitý. Nevím, jak dlouho mi bude trvat, než ho dopíšu, ale vypadá dobře.

Mluvíme spolu na dálku. Já jsem v Praze, vy doma, ve Spojených státech. Jak je těžké dostat se nyní do Evropy?

Nemyslím si, že je to těžké. Co vím, Evropská unie nyní Američany moc nevítá, ale je to jen doporučení, ne zákonem daná věc. Navíc já mám v sobě dvě dávky vakcíny a měl jsem i covid. Budu velmi, velmi opatrný. Směle se nazvu nejbezpečnější osobou, která (z USA – pozn. red.) dorazí. Uvidíme, co bude. Doufám, že mě k vám pustí.

Pražský koncert ale není prvním hudebním uvedením symfonie, že?

Ano, tak to je. Symfonie se už hrála v řadě zemí.

Také v Evropě?

Jistě, třeba v Záhřebu... Ale jak jsem říkal, zazněla v řadě dalších zemí. Tohle bude, s výjimkou premiéry v Chorvatsku, poprvé, co budu na pódiu v Evropě osobně. Pro Prahu mám slabost. Praha je hluboko v mém srdci. Je to krásný sál (koncert organizuje Český národní symfonický orchestr – pozn. red.). V Praze mám skvělého vydavatele a nemůžu se dočkat své „vydavatelské rodiny“ a setkání se svou novou „hudební rodinou“.

Počítáte ještě, kolik knih jste ve světě prodal? Platí dvě stě milionů?

Ano, nějak podobně, spíš více. Měl jsem velké štěstí. Je to vážně hodně.

Dan Brown se v Praze představí jako hudební skladatel.

Foto: Soukromý archív Dana Browna

Hrajete ještě na jiný hudební nástroj než na piano?

Ještě hraju trochu na kytaru, ovšem dobré to není... Ale hlavně hraju na to piano a taky zpívám.

Jakou hudbu jste měl nebo máte nejraději?

Když jsem vyrůstal, miloval jsem klasickou hudbu: Čajkovského, Bélu Bartóka, Lewa Pollacka. Pak přišli (jde o hudební skupiny – pozn. red.) Beach Boys a Eagles. Teď poslouchám od každého něco, dokonce i country. Míchám klasiku s country...

Máte také rád nějakého českého skladatele?

Napovězte mi. Hrál jsem tolik rozličných věcí, přece jen moje máma byla učitelka hudby, profesionálka. Těch skladatelů, které mě učila, bylo vážně hodně.

Co třeba Antonín Dvořák?

Dvořák? Novosvětská symfonie patří odjakživa k mým nejoblíbenějším skladbám.

A znáte něco z češtiny? Dobrý den, děkuji...

Než přijedu, všechno se to naučím. Ale možná byste mě to mohla naučit vy. Jak řeknete: hello, please and thank you?

To je Dobrý den.

Dobrý den.

Thank you je děkuji.

Dikuji. Děkuji... Vidíte, čeština je opravdu velmi těžká.

Líp se vám mluví třeba španělsky?

Rozhodně, ve Španělsku jsem dlouho žil. Navíc všechny románské jazyky jsou si v něčem podobné, a jak jsem vyrůstal na klasické hudbě, slýchával jsem italštinu, francouzštinu a trochu té španělštiny. A taky tam byla němčina, o níž ale vím, že není románským jazykem. Ta je mi také bližší než slovanské jazyky, protože je jednoduše blíž k mé mateřštině. Jinak jsem studoval i ruštinu. Jediné, co si z ní ovšem pamatuju, je: Zdrastvujtě, kak vy poživajetě?

Proč jste studoval zrovna ruštinu?

Byla prvním jazykem, který jsem se ve třinácti nebo čtrnácti letech snažil jako cizí jazyk naučit. V 9. třídě mi tehdy nabídli ruštinu, tak jsem se učil rusky. Opravdu jsem se snažil...

A co azbuka? Ta je těžká nejen na čtení, ale i na psaní.

No tak daleko jsem se ani nedostal. Ruštiny jsem zanechal a vyměnil ji za italštinu a španělštinu.

Dan Brown

  • V Praze, ve Smetanově síni Obecního domu od 19 hodin, bude 21. října předčítat ze své knihy Divoká symfonie. Jeho vystoupení bude součástí uvedení jeho stejnojmenné hudební skladby. O českou verzi textu se postará herečka Markéta Děrgelová. Dirigentem bude Kryštof Marek.
  • Je autorem řady knižních bestselerů. Tím nejznámějším je pravděpodobně Šifra mistra Leonarda, jež vedle literární senzace vzbudila zájem i v odborných kruzích. Vzbudila také nebývalý turistický zájem o Paříž a Řím.
  • Jeho knihy byly přeloženy do 56 jazyků, prodalo se jich přes 200 milionů.
  • V roce 2005 se dostal mezi 100 nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time.
  • Narodil se 22. června 1957 do učitelské rodiny, jeho matka vyučovala mj. hru na klavír, otec matematiku. 
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků