Hlavní obsah
Adam Plachetka Foto: Národní divadlo / Adam Hejný

Dalibor je pro mě jednou z nejoblíbenějších Smetanových oper, řekl Adam Plachteka

Opera Národního divadla se vrací ke třetí opeře Bedřicha Smetany. Dalibor v režii Jiřího Nekvasila a pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka (alternuje ho Jan Chalupecký) bude mít premiéry 27. a 29. června. Krále Vladislava ztvární v prvním obsazení jeden z našich nejznámějších basbarytonistů, i v zahraničí známý Adam Plachetka, který Novinkám poskytl rozhovor.

Adam Plachetka Foto: Národní divadlo / Adam Hejný
Dalibor je pro mě jednou z nejoblíbenějších Smetanových oper, řekl Adam Plachteka

Co pro vás znamená Dalibor?

Dalibor je pro mě jednou z nejoblíbenějších Smetanových oper a Smetanu mám rád jako takového, takže by byl hodně vysoko i v žebříčku těch celkově nejoblíbenějších. Je to zajímavý historický materiál. Samozřejmě nedokumentuje historii, je to ta legenda, ale myslím, že její zpracování, jak ji Smetana pojal, je opravdu velkolepé. Myslím si, že je to jeden z klenotů naší národní opery.

Ale na rozdíl od Mozarta asi nebude mít s Daliborem velkou šanci uspět v New Yorku

Bohužel se Smetana nehraje v zahraničí tak často, jak bych rád, ale nedávno zrovna byla premiéra Dalibora v němčině ve Frankfurtu, takže se občas někde zadaří, ale není to pravidelná součást repertoáru.

V New Yorku, kde vystupujete, a ve Vídni, kde je vaše domovská scéna, ale po vás asi chtějí jiný repertoár.

Většinu času se pohybuju v Mozartovi, ale na druhou stranu už dělám krok někam jinam a Smetana do toho hezky zapadá. Na podzim jsem dělal Přemysla v Libuši, teď Vladislava v Daliborovi, tedy role na dramatičtější straně spektra toho, co dělám, ale zase nejsou nějak zásadně dlouhé, takže si myslím, že je to dobrá cesta, jak hlas někam trochu postrčit, aniž bych ho ohrozil.

Kam půjdete dál? K Janáčkovi?

Asi nějaký takový další postup nastane, ale otázka je, za jak dlouho a jakým směrem a to upřímně nedokážu říct, protože se musím řídit tím, co chce hlas, a ne tím, co chci já. Nemyslím si, že bych zbytek života strávil s repertoárem, co teď zpívám, ale je otázka, jestli bude hlas spíš dramatičtější a půjde do německého repertoáru, nebo bude legatovější a bude mu líp v italském, nebo jestli zvládnu obojí. Sám bych to rád věděl, ale musím se řídit tím, až to dá hlas najevo.

Vy však opouštíte i operní domy, na příští rok chystáte velké gala v hokejové hale. Co to pro vás znamená?

Je to projekt, na který se těším a který je pro mě zároveň velkou výzvou, protože je to něco úplně jiného, než dělám běžně, ale to se mi na tom líbí a kvůli tomu jsme se do toho pustili. Mám šanci se na věci, co dělám běžně, podívat jinýma očima a doprovodit je nějakým zajímavějším vizuálem, protože to chceme pojmout jako show, a taky si zazpívat kousky, ke kterým se normálně nedostanu. Dlouho jsme seděli nad konceptem a následně jsme si řekli, že zkusíme udělat co nejširší průřez žánry, abychom uspokojili co nejvíc diváků. Měl bych tam mít několik hostů z klasiky i popu a věříme, že se zavděčíme.

Znamená to, že zasáhnete i do oblastí mimo klasiku?

Ano, koncepce je taková, že všichni hosti mají jednu sólovku a s každým si zazpívám duet. Já budu mít sólových výstupů nejvíc, protože je to můj koncert, ale vždycky se budu dorovnávat k hostovi a jeho repertoáru, takže by to mělo sahat od klasiky přes muzikál po pop a jazz.

Zazní z klasiky to, čemu se obvykle věnujete?

Z větší části. Myslím si, že z mé strany tam nejsou žádná překvapení, ale jsou tam čísla, co zpívám méně často, ale na koncert se hodí.

Dojde i na návrat ke Čtyřnotové opeře Toma Johnsona, kterou jste kdysi zpíval?

Ne, ta se bohužel nevejde, do moderny se nechystáme pouštět, spíše jsou to divácky vděčná čísla, protože dramaturgii chystáme pro diváka, který na klasický koncert nechodí pravidelně a zná asi spíš užší repertoár, než aby se vyžíval v dramaturgických špíčcích.

Jako to je sestoupit z operního pódia do hokejové haly?

Těší mě to, je to paráda, myslím si, že je to prostor, do kterého si troufnou přijít diváci, kteří by do Rudolfina nezabrousili. A pevně věřím, že třeba přivedeme ke klasice nějaké nové fanoušky. Byla to jedna z hlavních motivací, proč se do tohoto koncertu pouštět.

Smetanu jste připomněl i na loňském albu se svou ženou Kateřinou Kněžíkovou.

Ano loni nám vyšla se ženou deska Každý jen tu svou, kde je průřez tvorbou Dvořáka a Smetany. Kačka tam má vyložené pecky ze svého oboru. Já jsem byl limitován tím, že jsme už jednu desku pro Radioservis Českého rozhlasu udělali a nechtěli jsme se opakovat. Vybírali jsme árie, co ještě nebyly natočeny, ale jsou tam pořád dost známé melodie na to, aby deska oslovila běžného posluchače, i ty méně tradiční pro ty, kteří touží po zpestření.

Není chybou vypichovat známé árie?

To je těžké říci, popularizace se dá dělat na mnoha různých úrovních a recitál árií ani nemusí být popularizační. Každý bude mít jiný názor na to, co je ještě dobře a co už je moc, někomu bude vadit vypichování árií, někomu míchání stylů. Osobně si myslím, že by byla škoda známá čísla nezpívat, když je chtějí lidi slyšet. Na druhou stranu, když dělám něco ze známých árií, tak se to snažím nějak proložit i něčím z mého pohledu zajímavým, co by si jinak neposlechli. Nejsem purista, který si myslí, že se mají hrát jenom celá díla v nezměněné podobě, ale není snadné odhadnout správnou mez a nezměnit se v hrací skříňku, v kolovrátek. Mám pocit, že i ty známé árie by měly mít příležitost zaznít, přestože jsou známé a někdo jich už má dost.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků