Hlavní obsah
Kateřina Farná a Arnošt Goldflam na křtu knihy. Foto: Petr Horník, Právo

Čtení o brajglu i jeslích očima cizinky uprostřed Evropy

Na Vánoce si můžete na ulici vychutnat jen tak na stojáka ústřice, asi jako u nás párek s hořčicí. A když chcete typickou, ale zároveň i nóbl slavnostní večeři, vydáte se do restaurace na humra. Místo vánočky pak přikusujete k ranní kávě sladké pečivo zvané cougnou (kuňu), zdobené jezulátkem z růžového cukru.

Kateřina Farná a Arnošt Goldflam na křtu knihy. Foto: Petr Horník, Právo
Čtení o brajglu i jeslích očima cizinky uprostřed Evropy

Vyhlášené adventní trhy v tomto známém evropském městě sice lákají vůní svařeného vína jako kdekoli jinde, jenže lidé si tam i v prosinci stejně jako každý jiný měsíc v roce rádi pochutnávají na mnoha druzích vaflí a jedinečných hranolkách s majonézou, na které jsou místní velmi hrdí a o nichž stejně jako o královské rodině zásadně nevtipkují.

Pokud vám tuto úvodní místopisnou hádanku nepomohly rozluštit vafle, určitě to byly právě proslulé hranolky, na něž tam na ulici ochotně vystojí frontu kdekdo včetně německé kancléřky Angely Merkelové.

Belgická metropole pro mnoho z nás představuje pouze často skloňované sídlo eurounijních byrokratů, ale v knížce novinářky Kateřiny Farné Jak jsem potkala Brusel se ukazuje jako živé a pestré město. Není mu nic vzdálenějšího než šedivá úřednická nuda, jeho obyvatelé mimořádně rádi jedí, druží se a slaví. Jsou ale také šetrní, v zimě zrovna moc netopí, jen tak něco nevyhodí a o své vyhlášené bleší trhy by se nenechali připravit.

Autorka prozkoumávala Brusel zblízka více než čtyři roky coby čerstvá maminka a korespondentka deníku Právo. Její snaha se ve svém novém dočasném domově rychle zorientovat a zabydlet vynesla po návratu domů knížku plnou různorodého čtení o belgických a bruselských zvyklostech, babylonu jazyků a dialektů, paličatém úředním šimlu nebo jeslích, do nichž dává většina belgických rodičů děti už od tří měsíců.

„Hledala jsem nějakou publikaci, která by mi mé začátky v Bruselu usnadnila, ale žádná taková nebyla. A tak jsem se ji rozhodla napsat,“ říká Farná o svém původním záměru.

Při listování knížkou, která je mimochodem i velmi pěkná na pohled (graficky ji zpracovala Barbora Klimszová), však začne být brzy jasné, že se do ní vmžiku s chutí začte nejen turista nebo expat, který si už už balí kufry a shání o svém budoucím bydlišti informace, kde se dá. Pozornost upoutají zajímavosti o vyhlášených památkách a pozoruhodných místech, o nichž se turistické průvodce nezmiňují, o proslulých pivech a příšerné kávě, voňavých exkluzivních lanýžích i růžičkové kapustě, která v Belgii hraje pro nás stěží pochopitelnou roli lahůdky.

Mezi více než šedesáti samostatnými texty seřazenými abecedně podle názvů jsou také autorčina svědectví o výjimečných setkáních, například s filmařkou Agnes Vardovou, považovanou za pramáti francouzské nové vlny, nebo jedním z nejvýznamnějších žijících belgických výtvarných umělců Paulem Van Hoeydonckem, jehož sošku Padlý astronaut dopravili Američané na Měsíc.

Vedle dalších osobností, jako jsou malíř René Magritte či herec Jean-Claude van Damme, přezdívaný anglickou slovní hříčkou „svaly z Bruselu“, autorka zmiňuje i literární postavu Hercula Poirota nebo vysvětluje, proč jsou slavní kreslení skřítci z Belgie modří.

A pokud jde o už adventní a vánoční zvyky, dočtete se nejen o nedávných sporech o Černého Petra provázejícího na počátku adventu Mikuláše, ale také o setkání s bruselskou rodinou, která pořádá u stromečku dárkovou tombolu.

Pokud by se v ní ocitla i tato knížka, dá se vzhledem k množství informací, zážitků a vtipných postřehů, které dokázala autorka nasbírat, s důvěrou prohlásit, že výherce by si v ní s chutí početl i jako rodilý Bruselan.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků