Hlavní obsah
Pavel Haas Quartet, zleva Marek Zwiebel, Veronika Jarůšková, Peter Jarůšek a Radim Sedmidubský. Foto: Supraphon

Členové Pavel Haas Quartetu: Sdíleli jsme optimismus a radost

Před sedmi lety získal český Pavel Haas Quartet za album s Dvořákovými kvartety prestižní Gramophone Award v kategorii Nahrávka roku. Nyní vydává úspěšné těleso album s Kvintety op. 81 a 97 Antonína Dvořáka. K nahrávání přizvalo jako hosty izraelského pianistu Borise Giltburga a svého zakládajícího člena Pavla Nikla.Na otázky odpovídali violoncellista Peter Jarůšek, houslista Marek Zwiebel a violista Radim Sedmidubský. Čtvrtou členkou je houslistka Veronika Jarůšková.

Pavel Haas Quartet, zleva Marek Zwiebel, Veronika Jarůšková, Peter Jarůšek a Radim Sedmidubský. Foto: Supraphon
Členové Pavel Haas Quartetu: Sdíleli jsme optimismus a radost

Z čeho pramenilo rozhodnutí nahrát na album právě Dvořákovy kvintety?

Zwiebel: Pavel Haas Quartet hraje obě skladby již několik let a nyní jsme cítili, že přišla správná doba natočit je na album. V minulosti jsme se věnovali nahrávání kvartet, nicméně idea nahrát kvintety už v nás nějakou dobu dřímala.

Sedmidubský: Já do skupiny přišel poté, co zakládající člen Pavel Nikl oznámil odchod z rodinných důvodů. Tenkrát řekl, že pokud se budou nahrávat kvintety, rád se na realizaci bude podílet. Došlo k tomu při nahrávání violového kvinteta a setkat bychom se spolu měli i na několika následujících koncertech.

Jarůšek: S klavíristou Borisem Giltburgem jsme se sešli asi před třemi lety. Naše spolupráce byla výborná a bylo jen otázkou času, kdy dojde ke společnému nahrávání nějakého klavírního kvintetu. Nahrávali jsme tedy s nejbližšími přáteli, se kterými jsme sdíleli optimismus a radost.

Foto: Supraphon

Oba kvintety mají zajímavou historii. Patří i seznámení se s ní k přípravě nahrávání či provedení?

Zwiebel: Když se primárně věnujete interpretaci hudby, bývají příběhy vzniku jednotlivých děl podružné. U nás je to ale většinou tak, že když už se nějakou skladbou zabýváme, bývá pro nás přínosné poznat její historii a okolnosti, za jakých byla napsaná, jaké situace autor tehdy prožíval, jestli byla skladba objednaná, nebo ji psal z vlastního popudu.

Než jsme se tedy pustili do nahrávání obou kvintetů, byli jsme se podívat v Českém muzeu hudby na jejich rukopisy. Měly pro nás velkou výpovědní hodnotu, protože jsme viděli, jak moc Dvořák některé pasáže přepisoval, co se mu nelíbilo či jak měnil modulace některých pasáží. Celý proces vzniku díla je v rukopisu přesně zachycený.

Jarůšek: Nedá se říct, že by to v důsledku mělo zásadní vliv na naši interpretaci, ale už jen možnost prohlédnout si originální rukopis, který se od prvního vydání přece jenom trochu lišil, byl sám o sobě magický.

Jeden z kvintetů napsal Dvořák v Čechách a druhý v Americe. Je místo vzniku podle vás v dílech nějakým způsobem vtisknuto?

Jarůšek: Jednoznačně. Dvořák odcestoval do Ameriky v roce 1892 na žádost zakladatelky americké národní konzervatoře v New Yorku, aby se tam jako ředitel této instituce podílel na vytvoření nové americké hudby. Černošská i indiánská muzika ho následně natolik ovlivnily, že opusy, které tam napsal, jsou jimi jasně poznamenané. Týká se to především melodiky a harmonie.

Kvintet op. 97, který je na našem albu, napsal hned po Americkém smyčcovém kvartetu, což je jeho nejznámější opus pro smyčcové kvarteto. Jsou v něm vlivy indiánské hudby, které ve svých předešlých dílech nemá.

Zwiebel: V tomto kvintetu to není tak patrné, ale v jiných skladbách, které Dvořák v Americe napsal, je také cítit stesk po domově. Je patrný v určité melancholii, která v nich je.

Foto: Supraphon

Třetí věta této skladby je prý dokonce postavena na tématu, o kterém Dvořák uvažoval jako o nové americké hymně…

Jarůšek: Když jsem se tuto informaci poprvé dozvěděl, trochu jsem se jí pousmál. Objektivně ale musím říct, že třetí věta je nádherné téma, takže tomu záměru rozumím.

Víte, česká hymna je v porovnání s jinými světovými absolutní unikát. Zatímco jinde autoři při skládání sázeli na rozmáchlost, určitou bojovnost a hymničnost, naše je nesmírně lyrická a nese krásnou melodii. Pokud jde o tu třetí větu ve Dvořákově díle, nevím, kam až se v procesu schvalování americké hymny dostala. Musím však říct, že v porovnání se současnou americkou hymnou mi ta melodie v této úloze vlastně moc nesedí.

Patří oba kvintety k interpretačně těžším Dvořákovým skladbám?

Jarůšek: Všechny Dvořákovy skladby jsou těžké, a to ve své přirozenosti a jednoduchosti. On ale nebral ohledy na to, jak složité bude jeho skladby zahrát. Ačkoli sám byl violista a měl o tom představu, díky bohu na to kašlal. Šel takříkajíc po hudbě, psal to, co slyšel ve své hlavě, a myslím si, že i díky tomu je jeho muzika geniální.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků