Hlavní obsah

Činoherní studio uvedlo Páralovu Soukromou vichřici

Právo, Jiří P. Kříž

Páralova Soukromá vichřice z roku 1965 se na jevišti objevuje poprvé. V režii Thomase Zielinského chvályhodně v ústeckém Činoherním studiu, ve městě, jež bylo pro autora životní inspirací, a na scéně, která uvedla jeho Milence a vrahy, a již dvakrát Profesionální ženu.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Erotické „achmůjtybože“ manželů Ády a Joži Vinšových v zastoupení Kryštofem Rímským a Natašou Gáčovou

Článek

Po Veletrhu splněných přání teprve Soukromá vichřice s podtitulem Laboratorní zpráva ze života hmyzu postavila Vladimíra Párala na hodnou chvíli do čela literárního novátorství šedesátých let; na špici pokusnictví formálního i obsahového. Čtenáři se po jeho knížkách pídili.

Z Černé pentalogie

Věhlasu Soukromé vichřice paradoxně napomohl průměrný film Hynka Bočana. Na plátna kin se dostal nevídaně rychle - rok po vydání románu; s vycházejícími hvězdami československé nové vlny: Landovský, Somr, Kolářová, Myslíková...

Autorce divadelní dramatizace Veronice Musilové Kyrianové se mnohem lépe než filmovým scenáristům Páralovi a Věře Kalábové podařilo vystihnout, co bylo pro skupinu spisovatelových knih označovaných jako Černá pentalogie - a autor kdysi prohlásil, že napíše pět knížek a potom psaní opustí - příznačné: stereotypy v obraze průmyslových provozů severočeských chemiček s konturami technicistního slovníku, s obzorem dokončování číselných šarží a s návykovými popisy pracovních postupů nepůsobí v propojení s automatismy životními, vztahovými, vzruchovými, erotickými, stylovými ani trochu popisně, nýbrž provokativně. Tak trochu sadisticky, cynicky, avšak věrohodně, kriticky.

Ve výsledku jsou Páralovy romány šedesátých let s kulisou fabrických siluet s píchačkami na vrátnici, s překotnou uspěchaností žití v zaměstnání nebo v králíkárnách paneláků, ubytoven, a jen s občasnými pudovými vydechnutími v lesících kolem důlních jezírek a oprámů poléčující satirou.

Hledat novou odvahu

To všechno přenesli Zielinsky s Kyrianovou na scénu v koncentrovaném tvaru a s ostnem namířeným proti stereotypům globalizačním. Svému mladému publiku tlumočí divadelníci výmluvně pocity zmarněnosti, vyprázdněnosti, ztracenosti a beznaděje. Vede je k odvaze „aspoň jednou v životě udělat, co člověk opravdu chce“.

Příběhu vévodí Bohunka Evy Kodešové, Standa Petra Panzenbergera a manželé Áda a Joža Vinšovi - Kryštof Rímský, Nataša Gáčová. Jejich snění končí až v mukách de Sadovy Justiny... Činoheráci pokračují zdatně v předsevzetí nesmiřovat se s koncem stále amorálnější civilizace. Pošetile hledají cesty jak hodnoty resuscitovat.

Činoherní studio Ústí nad Labem - Vladimír Páral: Soukromá vichřice. Režie Thomas Zielinski, dramatizace a dramaturgie Veronika Musilová Kyrianová, scéna a kostýmy Andrej Ďurík, hudba Ivan Acher. Světová premiéra 16. listopadu 2012.

Celkové hodnocení: 80%

Reklama

Výběr článků

Načítám