Článek
Jejich tvůrci nabídli s novými hrdiny atraktivní výpravnou podívanou, humor i dobovou náladu, která publikum svádí k idealizaci a nostalgii, ale tyto tendence zároveň záměrně narušovali temnějšími tématy, jež se vážou k složité poválečné době v právě vznikajícím Československu, k sociálním rozdílům i národnostnímu napětí mezi Čechy a Rakušany.
Jenže i když seriál přinesl některé zajímavé kriminální případy a pár epizod se povedlo výrazně lépe, nevyhnul se rušivým problémům. Potýkal se jak s vybalancováním vážnějších poloh a humoru, tak s vyladěním samotné komediální roviny. I kvůli tomu pak nejsou až tak nosné ani linky ústřední dvojice. Přesto se z původně nevýrazných četníků na zkoušku (Martin Donutil a Robert Hájek) a jejich bývalého rakouského velitele stanice (Pavel Zedníček) stal na konec pro diváka důvěrně známý tým, na kterém by se i mohlo stavět dál.
Četníci z Luhačovic vznikli na objednávku brněnského studia ČT jako projekt tematicky navazující na oblíbené Četnické humoresky a pozornost upoutají hlavně snahou pracovat se situačním humorem. Nápadné je zejména úsilí využívat detailně propracovanou hereckou akci, záběrování a střih ve spojení s hudbou a hrát si přitom s tempem a rytmem, což dává seriálu osobitý a v současné domácí konkurenci nezaměnitelný charakter.
Navzdory této technicky podrobně promyšlené stylizaci, která řadí seriál k náročnějším a pečlivěji připravovaným domácím projektům, se však tvůrcům nepodařilo sladit vše tak, aby si jednotlivé složky seriálu nešlapaly po nohách. Někdy až příliš těží humor ze situace režie, jindy se jí některý z herců vymkne a posadí nadsázku jinam než ostatní, někdy naopak pěkně natočenou scénu „smázne“ skladatel, když do jemné situace dupne s vlezlou kudrlinkou.
Příčinu obtížného balancování tvůrčího týmu, v němž pracovali dva režiséři (Biser Arichtev a Peter Bebjak), na škále komediální nadsázky však lze hledat už v samotném scénáři (autor projektu Petr Bok, spolupráce Tomáš Feřtek). Nejnázorněji je problém vidět u postupného střídání tří českých velitelů, kdy s příchodem prolhaného hypochondra s varanem (Jiří Langmajer) náhle ustřelí celý příběh do sfér křiklavě barevného bulvárního divadla.
Navzdory potížím v komediální rovině, které však řadu diváků ani nemusí příliš rušit, má seriál většinou dostatečně solidní základy v kriminálních případech i ve snaze sáhnout po vážnějších nebo kontroverzních dobových tématech. A ve spojení s výpravnou podívanou tak nabídl víc než obyčejnou průměrnou detektivku.