Hlavní obsah

Český kalendář na rozloučenou se stínem Villona

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kdyby občas Michal Horáček nepodléhal návalu velikášství, nenapružil by kritiku třeba k ostrému vymezení proti svému a Gombárovu Kudykamovi, na kterého si pronajal Státní operu. A o Českém kalendáři ve Švandově divadle stejné autorské dvojice by se lépe konstatovalo, že ten celoroční projekt je inspirativní.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Petra Hřebíčková, Lenka Nová a Lucia Šoralová zpívají Horáčkovy šansony.

Článek

Jenomže Horáček se zhlédl rovnou ve villonské baladě, což sám vytrvale a paličatě prohlašuje. A ona ta balada francouzská je zapeklitou žánrovou odnoží, na které si – mnohem úspěšněji než Horáček – lámali chrup třeba Mahen, Nezval i V + W. Forma totiž až příliš často pohlcuje v jednom ze skladebně nejnáročnějších básnických útvarů obsah. Ve snaze naplnit její pravidla tedy Horáček-veršotepec často uvízl.

Nekamenujte Villona!

Ukázal to i jedenáctý a dvanáctý z měsíčních Českých kalendářů, které vytrvale od ledna do prosince prosvětlovaly každý třetí nedělní večer v měsíci Švandovo divadlo. Na tom posledním se znovu ukázali někteří elitní hosté - Michael Kocáb, Lucia Šoralová, Csongor Kassai, Jan Sklenář, Ondřej Ruml nebo malá Anička Čtvrtníčková. Stálicemi po celý rok byli František Segrado, Elen Prudká, za kterou někdy ještě lépe než ona zpívala Petra Hřebíčková, Lenka Nová a další.

To je právě ono pověstné čertovo kopýtko. Přednášeli a hráli nejenom balady, ale také romance, kuplety, šansony, a protože je prosinec, tak samozřejmě i adventní a pastorální songy. To všechno mělo rozhodně mnohem blíž k nadprůměru české textařiny než k Villonovi.

Proč se tak čertím nad nálepkou balady villonské? Inu ten Francouz se pohyboval a tvořil na hraně věčného zatracení, v neustávajícím klinči s justicí a církví, mezi pobudy a vyvrheli: Uměl zpívat i pod šibenicí. Své balady žil.

Nekamenujte Horáčka!

Scénický Český kalendář jako celek je ovšem počinem chvályhodným. Zasloužil by si možná pokračování. Autor hned na jaře balady vydal i knižně v nakladatelství Lidové noviny a výběr z nich vyšel také na písňovém albu. K jejich úspěchu přispěli Bára Basiková, Šoralová, Szidi Tobias, Zdeněk Svěrák, Vojtěch Dyk atd.

Jen poznámka: Neumenší Horáček úspěšnost vlastní baladické tvorby, když upustí od sebechvalného psaní balad villonských (francouzských), ba nikdo mu nebude vyčítat, že nepíše ani balady italské (petrarkovské), zpěvnější než ty galské. Ať píše balady Horáčkovy. Jsou většinou dobré a šperky ve vlasech nepotřebují.

Švandovo divadlo Praha - Michal Horáček: Český kalendář. Režie Dodo Gombár. Premiéra 15. ledna, premiéra závěrečné dvanácté části 16. prosince 2012.

Celkové hodnocení: 75%

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám