Článek
Píšete v jazyce, kterým mluví sotva 700 000 lidí. Nebojíte se, že vnukové vašich současných čtenářů nebudou rozumět jazyku vašich knih?
Ve španělštině existuje jedno rčení: Za sto let, bude každý kmet. To znamená, že si nemáme dělat starosti s tím, co bude. Plujeme časem jako zátky po vodě, jen tak po povrchu. Tak v tom pokračujme a čelme každodenním starostem. Každopádně, abych odpověděl přímo na vaši otázku, si myslím, že náš jazyk přežije staletí. Lidé v naší zemi budou mluvit dvěma, třemi jazyky a jedním z nich bude baskičtina.
Baskičtina přežila v sousedství dvou "velkých" jazyků, španělštiny a francouzštiny. Jaký máte vztah k těmto jazykům a k angličtině, která se prosazuje jako jediný mezinárodní jazyk dneška?
Španělština nebo spíš kastilština je jedním z mých mateřských jazyků, i když "primus inter pares" byla baskičtina. K španělštině mám tedy úzký vztah, je spojena s mým životem.
Angličtinu i francouzštinu mám také rád, ačkoliv je moc neumím. Obecně mi nevadí jazyky nebo lidé, kteří jimi mluví. Vadí mi určitá kulturní a jazyková politika, která skoro vše přenechává takzvané "liberální ekonomice", která je "liberální" jen podle názvu; naopak je spíš autoritářská a ničivá.
Podívejte se, co se stane, když se logika trhu uplatní na televizi, tedy na nástroj, který by mohl být kulturní. Potom z ní bude obecní tlampač, místo pro drby a pro emoce. To stejné se stane s Evropou, když ji necháme napospas trhu.
Jak byste definoval pojem národ? Má toto slovo ještě význam v globalizovaném světě dneška?
Dovolím si citovat z krátkého textu, který jsem o národě napsal už před lety: Národ, tímto slovem se neoznačují jenom obyvatelé jedné země nebo skupina lidí, kteří mluví jedním jazykem. Především to je plurál, který potěší, jeden z mnoha způsobů, jak říci My, jak vyjádřit Rodinu, Společnost, Skupinu; když jsme mladí, tak tímto slovem označujeme Bratrství, Svazek, Společenství; a nakonec když dozrajeme a naše srdce už nerozechvějí prapory ani hesla, tak se pro nás Národ změní v Chiméru, Zdání, Zbožné přání.
KDO JE BERNARD ATXAGA?
Bernard Atxaga (vlastním jménem Joseba Irazu Garmendia, 1951) je dnes nejvýznamnějším baskickým spisovatelem a jeho experimentální sbírka Etiopia z roku 1978 je považována za předěl moderní baskické poezie.
Postupně spoluzaložil dvě literární skupiny - Panpina ustela (Shnilá panenka) a Pott (Neúspěch). Druhá z nich vydávala i stejnojmenný časopis, v němž Atxaga začal uveřejňovat povídky, následně shrnuté do jeho zřejmě nejznámější knihy Obabakoak (Lidé z Obaby, 1988).
Později se začal věnovat také tvorbě pro děti a románům, česky vyšel v roce 1997 jeho politický thriller Sám za sebe.
Jeden baskický básník ve svém posledním dopise napsal, že se jeho Já cítí samo, ale už nemá odvahu říci My, a proto používá slovo Národ. Být Číňanem, tak by svůj pocit býval mohl vyjádřit singulárem a plurálem. Jsme tři: Já, My a mezi námi chatrný most.