Hlavní obsah
Olej Krajkář čerpá tematicky ze slavného díla Vermeera van Delfta. Foto: katalog výstavy

Bedřich Dlouhý využívá chcíplou krysu i krásu Terezy Maxové

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivu nazvanou Moje gusto výtvarníka Bedřicha Dlouhého, kterou je možné vidět do 16. února 2020. Expozici tvoří sto dvacet děl a jejím cílem je ukázat autora jako někoho, kdo s neúprosnou pravidelností vyznává tvůrčí svobodu bez ohledu na svazující stylová pravidla.

Olej Krajkář čerpá tematicky ze slavného díla Vermeera van Delfta. Foto: katalog výstavy
Bedřich Dlouhý využívá chcíplou krysu i krásu Terezy Maxové

Autorka koncepce výstavy Magdalena Nešlehová uvedla, že Dlouhý se nikdy nenechal omezovat výtvarnými škatulkami a sázel na ironii a nadsázku. Jako člen recesistického uměleckého spolku Šmidrové (ve kterém byli i Karel Nepraš či Jan Koblasa) měl ke svébytně pojatému humoru vždy blízko.

To je patrné z většiny jeho prací. Nicméně karikaturu a ironii používá proto, aby ideový význam posunul dál, případně akcentoval určité prvky. Nejlépe je to vidět tam, kde si bere coby východisko slavná světová díla.

Olej na plátně Krajkář (1986) parafrázuje dílo Krajkářka nizozemského malíře Vermeera van Delfta. Téma, které původní autor vytvořil v sedmnáctém století, posunul do postmoderní a popartové reality. Proto je tam místo původní dívky figura kačera Donalda.

Dlouhý si však umí udělat i legraci sám ze sebe. Obraz Akademický malíř B. D. vzpomíná (2019) zobrazuje shrbenou figuru autora, který má na sobě jen trenýrky a plyšového medvídka pod nohama. Připomíná senilního mistra Beana bilancujícího kariéru. Autoportrét III (2008) je už smířlivější. Malíř (opět jen v trenkách) leží na bíle povlečené posteli s pravou rukou na břiše. Celé pojetí evokuje Manetův olej Olympia.

Výtvarník umí ve svých dílech využít často velmi překvapující prvky. No řekněte, na které výstavě můžete vidět na asambláži připevněnou chcíplou krysu?

Ale je také vizionářem věcí příštích. Mírně surrealistický obraz Cestou z lesa představuje portrét a zároveň dává hold kráse slavné topmodelky Terezy Maxové. Na tom by jistě nebylo nic až tak zvláštního, kdyby dílo nevzniklo v roce 1976. Tehdy bylo totiž budoucí hvězdě světových přehlídkových mol pět let.

To dokazuje známý fakt, že umění překračuje nejen hranice zemí, ale i časoprostoru.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků