Hlavní obsah

Autor krimirománů Jossi Adler-Olsen: Mým hrdinou je Charles Dickens

Právo, František Cinger

Dánský spisovatel Jossi Adler-Olsen navštívil pražský knižní veletrh a s Právem hovořil o svých literárních hrdinech i o tom, jak poznal prostředí psachiatrických klinik.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Romány Adlera-Olsena jsou přeloženy ve více než pětatřiceti zemích světa.

Článek

Čím si vysvětlujete dnešní zájem o detektivky skandinávských autorů?

Z jejich úspěchu se raduji, ale říkám si, že to je otázka trendu. Stejně jako byla doba britských autorů detektivek, tak se pak obdivoval Dashiell Hammett, protože přinesl něco nového. Když porovnáváte skandinávskou detektivku od sedmdesátých let, má dnes velmi dobré dialogy. To je důležité. Dokáže jimi vypovědět příběhy sociální a politické. Přiznám se však, že raději čtu Alexandra Dumase nebo Johna Steinbecka. Mým hrdinou je Charles Dickens.

Jak se stalo, že jste jako první knihu vydal životopis komika Groucha Marxe?

Byl jsem nakladatelem a hledal vhodné tituly. Věděl jsem, že lidé na Vánoce chtějí nějaké veselé čtení, a já neměl co nabídnout. Grotesky jsem přitom miloval. Dnes si na DVD najdete, co chcete, ale tehdy to byla z tohoto pohledu doba kamenná. Přesto jsem si musel vytvořit sbírku jeho filmů a napsat o nich. Prodal jsem jen tři tisíce knih a byl jsem zoufalý.

Rozhodl jsem se tedy pozvat celé studio známých dánských herců, kteří pamatovali bratry Marxovy, a nechal je vyprávět anekdoty. Nabídl jsem tak pořad do tehdy jediného programu dánské televize, uspěl jsem a prodal třicet tisíc výtisků. Byl jsem zachráněn. S nakladatelováním jsem skončil, když jsem začal psát vlastní knihy.

Dětství jste díky otci, který byl lékařem, prožil v řadě psychiatrických klinik. Co vám tato zkušenost dala pro psaní?

Všechno. Bylo mi pět let, přesto si dobře pamatuji, jak jsme jako děti v těch ústavech žili. Klíčovou dírkou jsme sledovali léčebné postupy, elektrošoky, které pacienti tehdy dostávali. Aniž jsem si to uvědomoval, porozuměl jsem tehdy, co vše se může stát, do jaké situace se kdo může dostat.

V právě vydaném románu Zabijáci vyprávíte příběhy lidí, které vede k násilí ponížení z doby mladosti. Myslíte, že člověk dokáže překonat takové postižení?

Vliv rodičů je nesmírně důležitý. Podívejte se na Breivika. Jako dítě byl rozmazlovaný, bez stopy empatie vůči druhému. Nenávidím ho. Nedovedu si představit, jak bych se zachoval, kdyby zabil mého syna. Je důležité, kdo vás ovlivňuje. Vzpomínám na otce, který mi říkal, abych zkoušel to, na co mám talent a čemu bych se mohl v životě věnovat. Když budete dělat, co váš těší, budete šťastný.

Reklama

Výběr článků

Načítám