Jaký koncept jste pro letošní 25. ročník Českého lva zvolil? Čím jste se při návrhu nechal inspirovat?

Vycházel jsem z podoby nového designu sošky Českého lva od Ronyho Plesla. Vznikla tak idea vytvořit ve finální podobě scénografii, pracující se zrcadlením, využívající půvabu lomu světla, která se soškou inspiruje. Hvězdné nebe. Glamour. Trofej je z křišťálu, je geometrická, s výrazným rastrem hřívy lva. Je to opakující se geometrický rastr, složený z jehlanů, ve finále připomíná hvězdu a výsledné 3D origami tak umožňuje velmi efektní světelné proměny jeviště.

Prostor Rudolfina je specifický. Jaké má z hlediska scénografie světlé a stinné stránky?

Rudolfinum je pro mě výzva. Nastoluje hranice, kterým se musím přizpůsobovat. Jsou jimi architektura, výrazný dekor, akustické vlastnosti Dvořákovy síně či technické vybavení. Na druhou stranu vím, že pokud vše správně uchopím, může tento nádherný prostor můj záměr ještě podpořit. Snažím se proto s ním nebojovat, ale spíše využít jeho silných stránek.

Už v 25 letech jste navrhoval scénu pro Národní divadlo. Byl jste v pravý čas na pravém místě?

Myslím, že z poloviny to bylo štěstí a z té druhé moje píle a tvrdá práce. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl spolupracovat s nejvýraznějšími osobnostmi té doby. Začal jsem pracovat poměrně brzy, a ještě se učil od těch nejlepších.

Jako scénograf jste působil v mnoha divadlech. V Dejvickém, Vinohradském i Národním v Praze, v Klicperově v Hradci Králové. Na kterou práci jste nejpyšnější?

Každé to divadlo je něčím specifické. Ať už díky režisérům, hercům, technickému personálu či druhu divadla, které produkuje. Každé mi dalo něco jiného a na každé vzpomínám rád.

Třeba Dejvické divadlo mě naučilo určité pokoře, protože je to herecké divadlo a začínal jsem tam prací jako natírání dekorací či úpravy kostýmů. Na to hodně vzpomínám. V Národním divadle si zase scénograf může dovolit v rámci své práce to, co téměř nikde jinde v Čechách. Vše mi dalo něco.

Když se řekne divadelní kulisa, mnoho lidí si představí robustní stěny, pomalovaná plátna. Promítají se do scénografie i moderní technologie? Jaké?

Určitě. Myslím, že do scénografie se mohou promítnout veškerá odvětví zábavního průmyslu. Já jsem zastánce využívání nových možností a objevů na poli scénografie, na druhou stranu síla divadla je pro mě v momentu teď a tady. Rád tedy pracuji se sílou okamžiku, kdy herec vyjde na jeviště.

Podléhá scénografie trendům? Pokud ano, co teď ‚frčí‘?

Ano, myslím, že v Čechách je nyní populární pracovat na scéně s pokoji či místnostmi. Nebo v době, kdy jsem já začínal, všichni používali po vzoru režiséra Roberta Wilsona bílé pozadí, které pomocí světel měnilo barevnost a intenzitu. Herec před ním tak působil až jako silueta.

Jedna věc však funguje v každé době, říkáme tomu, že je něco ve vodě. Vždy se objeví jeden nápad v jednu dobu na více místech. Zrovna před týdnem měli američtí Oscaři podobnou scénu té, která bude na Českém lvu. Využívali v ní lom světla, který působil trojrozměrně. To plánujeme i my. Přitom nápady vznikaly tajně v jeden čas na jiných místech, nezávisle na sobě.

Část scény z letošního udílení Oscarů

Scéna z letošního udílení Oscarů využívala lom světla. Podobnou má mít i galavečer Český lev.

FOTO: Profimedia.cz

Do jaké míry vás při tvorbě ovlivňuje znalost textu dané hry (libreta v případě muzikálu)?

Vždy začínám tím, že si přečtu scénář. Poté si udělám pro sebe dramaturgický rozbor a vytáhnu si na daném tématu to, co mě zajímá a s čím dále pracuji.

Máte zkušenosti ze Švédska, kde jste se podílel na několika hrách i muzikálech. Jak se vám ve Skandinávii pracovalo? Můžete srovnat tamní postupy s těmi českými?

Pracoval jsem i v Německu, Maďarsku, Polsku i v Rumunsku a musím říci, že Švédsko je díky pracovním podmínkám nejpříznivější. Zásadní rozdíl je, že Švédové vůbec nepodceňují přípravnou fázi projektu. Na práci je dostatek času, peněz a klidu. Každý ví, co má dělat, a má k tomu adekvátní podmínky. Vše pak funguje, jak má.

Míváte tvůrčí krize? A jak se s nimi vypořádáváte?

Ano, mívám. Jediná věc, která dle mého může posouvat umělce v tvorbě, je fakt, že o sobě občas pochybuje. S věkem a zkušenostmi se pro někoho stává práce rutinní a pak může nastat krize, což je dobře. Protože to je jediné, co jej může posunout zase dopředu.

Trpíte ‚nemocí z povolání‘, že když jdete do divadla, soustředíte se na scénografii a přemýšlíte, jak byste to třeba udělal jinak?

Tomu se asi nedá vyhnout. Když jdu do divadla, dívám se hlavně, jak funguje celé představení jako celek. Mám vždy radost z toho, když vidím, že se to někde povedlo a vše funguje pohromadě, nebo že má někdo skvělý nápad. Vždy mě to inspiruje a motivuje.

Na čem kromě Českého lva momentálně pracujete?

Dokončuji teď další dva projekty. První je Šumař na střeše v Trondheimu v Norsku a má premiéru ve stejný večer jako ceremoniál Českého lva a druhý je v jednom z nejkvalitnějších a nejznámějších skandinávských tanečních souborů Norrdans company, je to autorské taneční představení Odysseus od Češky Lenky Vágnerové.