Snímek Kvarteto, v němž hrajete jednu z hlavních rolí, violoncellistku Simonu, a za který jste byla nominovaná na Českého lva, je o hledání štěstí. Prošla jste si v životě fází vědomého hledání štěstí?

Myslím, že jsem šťastný dítě odmala. Ale vlastně jsem to takhle teoreticky nikdy nerozebírala. Spíš jsem se asi snažila rozpoznávat momenty, kdy jsem šťastná, a pak dělat všechno pro to, aby přicházely znovu. A zároveň, když šťastná nejsem, zjišťuji, proč to tak je.

Co ve vás vzbuzuje pocity štěstí?

Jsou to chvíle s miminky, chvíle při koncertech, chvíle s rodiči, ale třeba i chvíle, kdy jsem poprvé zahrála na cello kus skladby, kterou jsem dlouho cvičila. Takových chvil může být tolik... Tolik zážitků a vjemů, co to dokážou spustit...

V rozhovoru k filmu jste uvedla, že „na kolik nástrojů umíš, tolikrát jsi člověkem“. Takže, kolikrát jste člověkem v tomto smyslu vy?

No žádná sláva to není. Já na ně umím na všechny tak dost lajdácky. Klavír, kytara, flétna, taková malá harfa, co mám doma, a steel drum.

Bára Poláková ve filmu Kvarteto

Bára Poláková ve filmu Kvarteto

FOTO: Falcon

Před dvěma lety jste vydala své debutové album, vaše nová deska ZE.MĚ vyjde 23. března. To je za chvíli. Kolik je na ní momentálně ještě práce?

Za pár dní se bude posílat na mastering do Londýna, tak už jen dolaďujeme poslední detaily. Včera v noci jsem teda ještě byla přezpívat jednu písničku, protože se mi nelíbilo, jak jsem to původně zazpívala. Taky schvaluju obal a dodávám všechny texty dovnitř, tak je to teď takové náročnější období. Začíná nám za dva týdny turné, tak jsou teď ještě i zkoušky s kapelou.

Některé texty z vaší první desky, třeba song Krosna, jsem vnímala jako hodně osobní. A píseň Ráda zase jako určenou pro vašeho partnera Pavla Lišku. Pak jsem si přečetla, že obsah je často vymyšlený nebo ze zkušenosti někoho jiného. Čím si vysvětlujete, že lidé automaticky předpokládají, že se vyzpíváváte z vlastních pocitů?

Nevím, je to pro mě hodně zvláštní, že se mě na to pořád někdo ptá. Musím se na to zeptat jiných zpěváků, jestli se jich taky pořád někdo ptá, o kom jsou ty písničky. Ale jinak je to obráceně, než jak říkáte. Krosna je pro Pavla a to nijak tajné není a Ráda je víc smyšlená, respektive je to obecnější.

Každopádně jsou v textech zahrnuta témata jako partnerství, láska. Objeví se v textech písní z druhé desky téma mateřství?

Nijak konkrétně. Spíš tak zdálky. Myslím, že mě hodně ovlivnilo obecně ve vnímání světa.

Spojení s hudebníkem a producentem Janem P. Muchowem bylo šťastné. Stejně tak s hudebníkem Davidem Hlaváčem. S prvním vás seznámil Petr Kolečko. Jak jste se dala do kupy s druhým zmíněným?

Zkoušeli jsme spolu jedno představení a pustili jsme se do skládání úvodní písně. A všimli jsme si, že nám to jde nějak podezřele rychle.

Na chystané desce se podílel nejen hudebně, ale i textově. Jak se osvědčil?

Myslím, že bez něj by ta deska nebyla. Rozhodně by nebyla taková, jaká je, ale pravděpodobně by nebyla vůbec. Protože moje pozornost je teď dost roztříštěná a moc mi pomáhalo, že jsme o všem dlouho mluvili a rozebírali to ze všech stran. To sám člověk může jen v duchu a není to tak kreativní práce. Navíc, takhle to bylo mnohem zábavnější.

Jaký máte vztah k písni Nafrněná? Neštve vás někdy, že si s vámi lidé spojují hlavně tuhle písničku? Přitom na desce jsou mnohem zajímavější…

Nějak to beru tak, jak to je.

Dokážete se povznést nad to, co si o vás někteří myslí? Že jste třeba právě nafrněná, nafoukaná…

Ta písnička přinesla docela dobrou energii. Mám pocit, že od tý doby je to nějaký jiný, lepší. Že se tomu víc směju. Navíc jsem se naučila, že vždycky když mě něco podobného začne trápit, řeknu si, že to není můj příběh. Že má každý svoji karmu a když chce dávat svoji energii tomu, že se zajímá o jiné, tak je to jeho věc.

K novému albu vyjde i nová kolekce. Tento typ tvorby, tedy navrhování oblečení, vás také baví?

Ano, moc! Kamarádka Tereza Kytková, která mi s tím vším pomáhá, dala dohromady výborné lidi. Střihy pro nás dělá Vojta Novotný a kresby Lucie Tomišková a musím teda říct, že jsem úplně nadšená. Nemohla jsem si vůbec vybrat z tolika nádherných střihů a kreseb. Jsou tak šikovní, jsem moc ráda, že jsem je všechny potkala. Na všechny dubnové koncerty merch přivezeme, tak jsem zvědavá, jestli tak nadšení budou i fanoušci.

S Pavlem Liškou Poláková vychovává dcery Ronju a Riku

S Pavlem Liškou Poláková vychovává dcery Ronju a Riku

FOTO: Michaela Feuereislová

Hádám, že váš partner Pavel Liška vám s dcerami Ronjou a Rikou hodně pomáhá. Jak to zvládáte bez něj, když je teď s motorkářským dokumentem Vandráci na tříměsíční cestě po Střední Americe?

Začátek byl docela těžký, ale už jsme si zvykly. Za měsíc už přijede, tak se už moc těšíme. Za 14 dní už začnu počítat s holčičkami dny…

Nakonec se ještě vrátím k filmu. Máte teď se dvěma dcerami, dotáčením desky a účinkováním v divadlech chuť i na něj?

Já hraju jen jedno představení Kafka 24 v Dejvickém divadle, jinak nehraju. Teď začíná tour a potom festivalové koncerty. Tak je to spíš tak, že na to nemám teď energetickou kapacitu. Ráda dělám všechno na sto procent. I práci, ale i tu mámu. A když je to všechno napůl, jen mě to pak trápí.