Ďumbala je Šmokův žák z Pražského komorního baletu. "Poprvé jsem se vzdal šéfování v roce 1997, když mi bylo sedmdesát. Ale nové vedení se neosvědčilo, takže jsem nakonec vyhověl žádostem, abych soubor opět postavil na nohy. Nyní ho svěřuji člověku, s nímž si rozumím a rád s ním budu spolupracovat," komentoval svůj odchod Pavel Šmok, který z rukou ředitele Vocelky převzal jmenování doživotním čestným uměleckým šéfem baletu Státní opery.

Leoš Svárovský se po letech vrací k opeře. "Po ukončení školy jsem měl to štěstí, že jsem byl jediným asistentem legendárního dirigenta Zdeňka Košlera a mohl s ním spolupracovat na řadě inscenací operního souboru Národního divadla. Poté jsem se více věnoval symfonické hudbě, ale opera je pro mne vrcholem a rád se k ní vracím," uvedl dirigent.

Svárovský nastudoval se souborem Státní opery v 2. polovině 90. let Janáčkovu Káťu Kabanovou a Gounodova Fausta a Markétku, v roce 2000 řídil v Amsterodamu Dvořákovu Rusalku. V současné době je šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice, stálým dirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, stálým hostem Státní filharmonie Brno a pedagogem na katedře dirigování pražské HAMU. Těchto aktivit se nehodlá zcela vzdát, ale věří, že se mu podaří vše skloubit tak, aby Státní operu neošidil.

"Zrušil jsem řadu svých závazků a přestože v příští sezóně nenastuduji žádnou premiéru, pouze převezmu inscenace Kouzelné flétny a Tosky, chtěl bych časem zvýšit kvalitu orchestru, sólistů i sboru Státní opery Praha tak, aby se vyrovnala špičkovým tělesům, jakým je například Česká filharmonie," řekl Svárovský, který kromě oper hodlá s orchestrem Státní opery uvádět i samostatné koncerty.