Milena Oda se v Berlíně usadila po studiích na různých univerzitách v Německu a Rakousku. Přechod od rodného jazyka k cizímu si pro svou literární tvorbu zvolila od samého počátku. Každý jazyk podle ní obsahuje svébytný emocionální kód - němčina jí dává možnost vyjadřovat se přesně tak, jak to pro svou tvorbu potřebuje.

Víc než jen příběhy

"Nechci jenom vyprávět příběhy - v jazyce samotném se projevuje, jak strukturovaně člověk myslí," říká Milena Oda. "Můj jazyk je postižen jiným náhledem na němčinu, ale zároveň němčinu obohacuje." A tak když se německá lektorka pokusila přepsat jednu její povídku do standardní němčiny, byl pro ni "učesaný" jazyk naprosto neakceptovatelný.

Příklad autorky jako je Milena Oda může doložit rozdíly v německém a českém knižním trhu i různé míry podpory literatury. V roce 2002 zaslala Oda svou teprve druhou německy psanou povídku do renomované soutěže Open mike, kterou pořádá každoročně jedna ze tří  berlínských institucí zaměřených na podporu literatury, Literaturwerkstatt, orientující na vyhledávání talentů a mezinárodní výměnu na otevřené scéně.

Z přibližně 740 došlých příspěvků postoupilo v soutěži do veřejných čtení pouhých 18 textů, mezi nimi též povídka Mileny Ody, která získala Cenu jury. Na základě tohoto úspěchu se na Milenu Odu začali obracet nakladatelé, dostávala pozvání na literární workshopy a oslovil ji i Ulrich Janetzki, ředitel respektovaného berlínského institutu Literarisches Colloquium Berlin (LCB). To se rozhodlo zařadit text Mileny Ody do svého výběru nové německé literatury a představit mladou autorku na Lipském knižním veletrhu.

Knížka povídek

Přes institucionální zajištění vstupu nového autora na literární scénu je cesta k vydání knihy v Německu ještě dlouhá - podle Mileny Ody delší a složitější než u nás. Do tvůrčího procesu vstupuje literární agent, který vyjadřuje své připomínky k textu a je schopen zprostředkovat nakladatele, což je pro autora v Německu prý jinak takřka nemožné.

Milena Oda tak už přes rok dopracovává knížku povídek. Pro ekonomický zájem nakladatele by kniha měla mít minimálně 200 stran - mnohem lepší naději na vydání mívá román. Na druhou stranu může i začínající autor získat formou stipendií dostatečnou finanční podporu (např. v LCB), aby mohl literárně pracovat.

Přestože Milena Oda žije převážně v Berlíně a píše takřka výhradně německy (s výjimkou druhé verze své hry Pěkné vyhlídky, za niž byla v roce 2004 nominována na Cenu Alfreda Radoka), necítí se jako odrodilec. Hlásí se k evropanství a kritizuje neustálé omílání klišé o hranici mezi "západní" a "východní" Evropou, kterým se Němci, ale třeba i Rakušané mnohdy stále vymezují vůči zemím bývalého východního bloku.

Milena Oda tak zastupuje generaci, která sice ještě vyrůstala v socialistické zemi, ale už se cítí být nedílnou součástí Evropy a Evropské unie.