Článek
Na univerzitě jste studoval film. Co vás přivedlo k hudbě?
Je to velmi jednoduché, už jako kluk jsem hrál na různé nástroje. Původně jsem chtěl být zvukař, jenže v Belgii není tolik možností, kde studovat jen zvuk. Jediný způsob, jak se k tomu dostat, bylo jít na filmovou školu a studovat dohromady film i zvuk. Mohl jsem si vybrat: buď filmová škola, nebo jít do Londýna, kde jsou školy hrozně drahé.
Rodiče byli poměrně chudí, takže jsem šel na univerzitu studovat film. První rok jsem měl ze školy smíšené pocity, ale po třech letech jsem se do toho dostal. Nakonec jsem byl rád, protože to byla skvělá příprava pro zvuk Hooverphonic, protože jeho základ je takový mix filmové hudební palety.
A ono to funguje...
Ano, i ve filmech to funguje velmi dobře.
Kdybyste se podíval na hudbu Hooverphonic v začátcích, v čem vidíte největší posun?
Samozřejmě se vyvíjíme. O co jsme se ale vždycky snažili, byl kontakt s filmem. Dříve jsme dělali víc abstraktní hudbu, dneska spíš zní Hooverphonic jako orchestrální chór. Obojí je ale orientované na film, na jeho vizuálnost. Někdy jsme temně elektroničtí jako v Lynchově filmu, někdy se blížíme stylu Dannyho Elfmana jako ve filmech Tima Burtona. Pohybujeme se od jednoho k druhému, od vizuálnosti k orchestrálnosti. Ale naše nové album bude zase trochu jiné.
Jiné v čem?
Nevím, jestli to mám teď prozrazovat. Pro nás je důležitá atmosféra, chceme použít víc kytar a zpěvu. Když pracujeme na songu, začínáme základní textovou kostrou a na tu všechno nabalujeme. Poslední tři alba obsahují více orchestru, v nové desce se vracíme zpátky. Budeme hrát ve třech lidech, bude to prostší, zvuk bude jednodušší, ale stále to budou typičtí Hooverphonic.
Když jsme u toho filmu. Jaký je váš nejoblíbenější filmař a filmový skladatel?
Co se filmu týče, číslo jedna je Tim Burton. Jsem velký fanda všeho, co dělá včetně Planety opic, i když všichni říkají, že to není dobrý film. Mrtvá nevěsta i Střihoruký Edvard jsou skvělé filmy. Miluju hudbu Dannyho Elfmana, myslím si že je vážně fantastický. Na spolupráci Burtona s Elfmanem se mi libí, jak kombinují pohádky s realitou. A já zbožňuju pohádky, někdy si říkám, že bych chtěl být pořád dítětem. Mám taky rád filmy Pedra Almodóvara, Petere Greenawaye i Micheale Nymana.
A hudba? Jeden z nejlepších soundtracků všech dob je hudba od Thomase Newmana k filmu Americká krása. I hudba od Jona Briona k filmu Věčný svit neposkvrněné mysli je skvělá. Jsem fanda Michela Gondryho, který začal jako režisér klipů pro Björk a Air, i skladatele Angela Badalamentiho. Libí se mi ta různorodost stylů a směrů.
Skládal jste někdy pro film?
Ano, pro jeden belgický film a pro muzikálové divadlo. Je to velmi odlišný obor, ale hrozně mě to baví. Jelikož jsem členem skupiny, nerozhoduju se jenom sám, ale debatujeme ve třech. Společně řešíme, co budeme dělat za hudbu a pro koho. Když skládám a mám špatnou náladu, pak se promítne i v mé hudbě, ale pokud skládáte pro film, pak k veselému záběru děláte veselou hudbu, i když na to nemáte vůbec náladu. Je to trochu svazující, ale velmi zajímavé. Možná někdy v budoucnu toho uděláme víc, ale teď jsme velmi úspěšní v pop music.
Písnička 2 Wicky z debutového alba A New Stereophonic Sound Spectacular se objevila ve filmu Bernarda Bertolucciho Svůdná krása. Jak jste se ke spolupráci s tímto věhlasným italským režisérem dostali?
To je celkem vtipný příběh. Když jsme začínali a natáčeli demo, určitě jsme nepočítali s tím, že hned podepíšeme nějaký kontrakt. Prostě jsme se hudbou bavili. Jeden náš kamarád, který hrál s Revolting Cocks, nám dal pár kontaktů, včetně Anglie, kam jsme poslali naše demo. Ozval se jeden chlápek a říká: Jsem z vydavatelství EMI a chci se vámi podepsat smlouvu. A já říkám: Chcete podepsat co?
Pokoušel jsem si uvědomit, co nám nabízí, však víte... A říkám, že si to musíme promyslet. A on na to odpovídá, že se natáčí Bertolucciho film a že 2 Wicky je přesně to, co hledá na soundtrack. Nemohli jsme tomu uvěřit, no a do týdne jsme podepsali smlouvu a měli písničku v Bertolucciho filmu. Prostě to byl správný song ve správný čas.
Potkali jste se někdy s Bertoluccim?
Ne, jediný významný režisér, se kterým jsme se potkali byl Steven Soderbergh. Je až s podivem, kolik našich písniček se objevuje v amerických filmech. Před časem se mi do rukou dostal seznam s tím, kde všude se naše hudba objevila. Koukám na to a říkám si: Ouh, jsme i v tomhle filmu, taky v téhle reklamě, a dokonce i v Baywatch, to snad není možný!
Spojení vaší hudby s Baywatch působí trochu divně.
Dozvěděl jsem se to tak, že koukám na televizi, přepnu na Baywatch a najednou slyším naši hudbu. Ani jsem ten seriál neznal. Vždycky je zvláštní, když slyším naši věc v nějakém filmu, ale když jsem viděl Baywatch, říkal jsem si Ó můj bože!
Pro vaši kariéru to ale není špatné...
Konec konců děláme popovou hudbu a baví nás to. Neuznávám pokrytecké tlučhuby, kteří věčně říkají, že oni dělají umění, a tímhle opovrhují. Je to trochu hloupé a snobské, když něco takového slyšíte třeba od Chada Smithe (bubeníka Red Hot Chilli Pepers, pozn.red.) nebo Chrise Martina z Coldplay. Takový postoj si mohou dovolit jen bohatí, a říkat, že pro ně peníze nejsou důležité. My se na to ale takto nedíváme a když něco děláme, hledíme na to, jestli je to pro dobrý účel. Pokud ano, pak s tím nemáme jediný problém. Pro nás je třeba mnohem těžší, než dostat naši hudbu do filmu, ji dostat do rádií. Není snadno čitelná, je specifická a hodně odlišná. A rádia jsou přece nejlepší způsob, jak se dostat k posluchači.
V rámci propagace nové desky připravujete podzimní turné, které vás zavede i do pražského klubu Abaton. Připravujete nějaký speciální program?
V rámci turné budeme promovat také desku No More Sweet Music, ale předvedeme i nové písničky V podstatě se budou míchat staré písničky s novými a s novými verzemi starších věcí. Máme v plánu udělat pořádnou show, vždycky se snažíme, aby to bylo jiné, jiná stage, projekce i kostýmy. Jsem zvědavý, jak na naše nové písničky publikum zareaguje.